Zavři oči a věř

10. května 2016 v 13:06 | Mannaz |  Téma týdne
Městem se prohnal vítr. Ulice byly liduprázdné, také aby ne, když byla noc. Na nebi bylo tolik hvězd, že se ani nedali spočítat. Byla dokonce vidět i mléčná dráha, tak zvláštní na kraji velkého města. Seděl jsem na kraji srázu, který byl před naším domem. Cítil jsem chladný vítr ve svých vlasech a na svých tvářích. Vpomínal jsem na svou mamku, která zemřela před několika lety.
Milovala tyhle noci. Noci kdy se svět, jak ho známe, prolínal ještě s jedním. S tajemným světem, kde všechno bylo možné. Kde přebývali jiné bytosti. Mohli jste tam natrefit třeba na draka nebo na kentaura. Na všechny bájné a mýtické tvory, na které si jen vzpomenete. Ten svět byl jejich. Byly tam před námi schovaní.


Podle mojí mamky je viděl pouze ten kdo v ně bezmezně věřil, a kdo byl tak nějak i jejich součástí. Někdo kdo s nimi měl jakýsi druh spojení. Ani ona sama nikdy nevěděla jak toto spojení vypadá ani co představuje. Jen věděla, že pokud budeme hodně věřit, že se s nimi setkáme, tak se i tak stane.
Vytáhl jsem zápalky a jednu z nich zapálil. Chvilku jsem si hrál s ohněm a poté chvilku držel ruku nad planeme. Jen kousek a byla by v ohni, avšak pocit pálení se nedostavoval. Ani by nemohl. Oheň mé rodině nikdy neubližoval. Ani nás nehřál ani nespaloval. Nikdy jsme necítili chlad ani teplo.
Ostatní v okolí si o nás vyprávěli různé historky, jako, že naše rodina byla kdysi dávno prokletá a stále se mezi námi kletba drží.
Neznali pradu. A pravda byla daleko horší. Byli jsme tady uvězněni. Za neposlušnost jednoho z nás. je to už spousty generací, co jsme byli donuceni přejít do tohoto světa a převzít jeho podobu.
Stejně jako moje matka i já doufám, že přijde ten správní větřík, který mi řekne, že nám bylo odpuštěno.
V tom se to stalo. Chladný větřík se o mě otřel a zašeptal ty slova. Slova mé mamky, které mi tím říkala, že se mohu vrátit.
Zvedl jsem se ze země a postavil se na kraj teď už útesu než srázu.
Brána mezi světy se otevírala a oba světy se prolínali v jeden. Z rukou se mi staly obrovská křídla. Tělo se měnilo. Protáhlo a místo kůže se objevili šupiny. Bylo to jako by mě uvnitř pálil obrovský žár, který mi přitom neublížil. Postavil jsem se na všechny čtyři a připravil se vzlétnout. vítr mi opět přinesl matčina svlova, jenž mi říkala, když umírala. "Zavři oči a věř."
Vzlétnul jsem ke hvězdám a oblohou se nesl jen zvuk křídel ve větru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 modrajiskra modrajiskra | 10. května 2016 v 13:31 | Reagovat

Krásný :-)

2 Mannaz Wynn Mannaz Wynn | Web | 10. května 2016 v 15:55 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za pochvalu. Jsem ráda, že se ti to líbí.

3 Dejv Dejv | 12. května 2016 v 12:42 | Reagovat

Povedený :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama