Zavři oči a věř

10. května 2016 v 13:06 | Mannaz |  Téma týdne
Městem se prohnal vítr. Ulice byly liduprázdné, také aby ne, když byla noc. Na nebi bylo tolik hvězd, že se ani nedali spočítat. Byla dokonce vidět i mléčná dráha, tak zvláštní na kraji velkého města. Seděl jsem na kraji srázu, který byl před naším domem. Cítil jsem chladný vítr ve svých vlasech a na svých tvářích. Vpomínal jsem na svou mamku, která zemřela před několika lety.
Milovala tyhle noci. Noci kdy se svět, jak ho známe, prolínal ještě s jedním. S tajemným světem, kde všechno bylo možné. Kde přebývali jiné bytosti. Mohli jste tam natrefit třeba na draka nebo na kentaura. Na všechny bájné a mýtické tvory, na které si jen vzpomenete. Ten svět byl jejich. Byly tam před námi schovaní.


Podle mojí mamky je viděl pouze ten kdo v ně bezmezně věřil, a kdo byl tak nějak i jejich součástí. Někdo kdo s nimi měl jakýsi druh spojení. Ani ona sama nikdy nevěděla jak toto spojení vypadá ani co představuje. Jen věděla, že pokud budeme hodně věřit, že se s nimi setkáme, tak se i tak stane.
Vytáhl jsem zápalky a jednu z nich zapálil. Chvilku jsem si hrál s ohněm a poté chvilku držel ruku nad planeme. Jen kousek a byla by v ohni, avšak pocit pálení se nedostavoval. Ani by nemohl. Oheň mé rodině nikdy neubližoval. Ani nás nehřál ani nespaloval. Nikdy jsme necítili chlad ani teplo.
Ostatní v okolí si o nás vyprávěli různé historky, jako, že naše rodina byla kdysi dávno prokletá a stále se mezi námi kletba drží.
Neznali pradu. A pravda byla daleko horší. Byli jsme tady uvězněni. Za neposlušnost jednoho z nás. je to už spousty generací, co jsme byli donuceni přejít do tohoto světa a převzít jeho podobu.
Stejně jako moje matka i já doufám, že přijde ten správní větřík, který mi řekne, že nám bylo odpuštěno.
V tom se to stalo. Chladný větřík se o mě otřel a zašeptal ty slova. Slova mé mamky, které mi tím říkala, že se mohu vrátit.
Zvedl jsem se ze země a postavil se na kraj teď už útesu než srázu.
Brána mezi světy se otevírala a oba světy se prolínali v jeden. Z rukou se mi staly obrovská křídla. Tělo se měnilo. Protáhlo a místo kůže se objevili šupiny. Bylo to jako by mě uvnitř pálil obrovský žár, který mi přitom neublížil. Postavil jsem se na všechny čtyři a připravil se vzlétnout. vítr mi opět přinesl matčina svlova, jenž mi říkala, když umírala. "Zavři oči a věř."
Vzlétnul jsem ke hvězdám a oblohou se nesl jen zvuk křídel ve větru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 modrajiskra modrajiskra | 10. května 2016 v 13:31 | Reagovat

Krásný :-)

2 Mannaz Wynn Mannaz Wynn | Web | 10. května 2016 v 15:55 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za pochvalu. Jsem ráda, že se ti to líbí.

3 Dejv Dejv | 12. května 2016 v 12:42 | Reagovat

Povedený :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama