Vampýří prokletí - 1. Kapitola

10. ledna 2015 v 19:39 | Mannaz |  Vampýří prokletí
Tak mám pro vás přichystaný nový příběh, můj první o úpírech. Snad se vám bude líbit. Doufám v to. A opravdu se budu snažit mín kecat a víc psát S vyplazeným jazykem mám to jako svoje novoroční předsevzetí. Tak já vás nechám číst a doufám, že se vám to bude líbit. Ještě štěstí že blog mi tuhle kapitolu uznal, jinak by jste to tady měli na dva party.
PS: nekontrolovala jsem po sobě chyby tak jich tam snad moc nemám Mrkající.




"Lightning Sandersová," ozve se mé jméno za mnou a já se otáčím. Kluk co na mě volá je velice hezký. Má rezavé vlasy a zelené oči. Úsměv tak přenádherný, že by pro něj zabíjel dokonce i bůh. Na sobě má školní uniformu, která mu dokonale padne.
Zatímco rozjímám, kluk ke mně přijde a chytí mě kolem ramen. Políbí mě na špičku nosu a pak mě zavede do jedné zapadlé uličky na škole. Připravuji se na další polibky, ale najednou se výraz na jeho tváři změní. Tváří se jako šelma, jež svou lstí, zahnala svou kořist do slepé uličky. Nechápu ten výraz. Mate mne, ale neděsí.
Za rameny toho kluka vidím postavu ženy, je mi povědomá, nevidím jí však do obličeje. Je ke mně otočená zády a nehybně leží na kamenné dlažbě. Kluk se sklání k jakoby polibku, jeho rty mě jednou triumfálně políbí a pak od mích úst pokračuje dále po mé čelisti, pak po hraně krku, až dojde k místu, kde krk přechází v ramena.
Tam se zastavuje, chvíli mě na tomto místě líbá a vzápětí ucítím bolest. Je nesnesitelná, nedokážu jí potlačit a ani ovládnout. Ztrácím rychle sílu a nedokážu od sebe toho kluka odtáhnout.
Z ničeho nic vyletí z zpovzdálí ruka, sevře v prstech vlasy toho zrzavého kluka a táhne ho ode mě. Cítím, že mě moje nohy nejsou schopny udržet a tak padám k zemi. Zatím co se stále připravuji na náraz podlahy, si jiná moje část mysli uvědomuje, že mě drží čísi ruce.
Zdá se mi to nebo mě můj zachránce někam odnáší. Nevím co se děje pak. Vím jen to, že když děkuju svému zachránci, dotknou se o vteřinu déle na mé rty jiné. Tak sladké a jemné, že jsou schopny zastínit krásu chlapce, jenž se mě pokusil zabít.

Leknutím se probouzím a zjistím, že jsem se opět probrala na zemi vedle své postele. Na nočním stolku moje hodinky ukazují teprve tři ráno. Už tu byl zase ten sen, ten strašný sen. Začal se mi zdát přibližně před měsícem. Byla jsem z něj vždy jen zmatená, nikdy jsem ovšem ve svém nitru nenašla ani náznak strachu.
Nechce se mi jít znovu spát, a proto scházím schody z patra, abych se napila a vzala prášky na uklidnění. Doktor mi je předepsal, abych mohla v klidu spát, ale vůbec neúčinkují. Každou noc se mi zdá naprosto stejný sen. Nedokážu ho vysvětlit. Mamka říká, že se to občas v naší rodině dědí. Jakási předtucha toho co se stane.
Moc jsem tomu nevěřila, protože ten kluk co se mě ve snu snažil zabít je kluk, se kterým teď potají chodím.
Táta by to neschválil a máma by z toho taky nebyla nadšená. Ten kluk se jmenoval Gabriel Cedrik Filatelii, byl z aristokratické rodiny. Má rodina už po několik generací slouží jiné aristokratické rodině, můj otec a jeho pán jsou velmi úzcí přátelé. Já je osobně neznám, jediné co o nich vím je to, že otcův přítel má syna v přibližně stejném věku jako je mě, možná i staršího.
Nikdy jsem je neviděla. Otec říká, že jednou pro ně budu pracovat i já. Prý když budu mít ve škole dobré výsledky, zkusí se přimluvit, aby mě dostal na vysokou školu pro vampýry. Přijímají i míšence, neboli dhampýry a to jsem zrovna já. Ti se ale učí jen bojovat a ochraňovat. A před čím, no přece před nimi samými. Před pěti lety zemřel dhampýr, když zachraňoval jednu lidskou rodinu před vampýrem, který nad sebou ztratil kontrolu. Zaplatil za tu záchranu životem. Ten vampýr byl vsazen do vězení pro vampýry, jelikož svým počínáním porušil první a zároveň ten nejdůležitější zákon našeho světa, a sice že vampýr nesmí pít krev ani člověku a ani dhampýru.

Zatímco jsem vzpomínala na onu událost, to jsem byla ještě malý prcek, jsem přešla k lanu, co mám přimontovaný ke stropu u sebe v pokoji. Vampýří rodina, pro kterou můj táta pracuje nám kdysi dávno - myslím, že mému prapradědečkovi - dala tento dům, abychom byli nablízku, kdyby nás potřebovala. Provlékla jsem pravou ruku okem a začala se přitahovat. Táta si ze mě vždycky dělal srandu, když jsem cvičila, že prý jsem náměsíčná nebo co, protože jinak bych nemohla mít takovou sílu a vypracované svaly na těle. V podstatě má tak napůl pravdu. Často jsem špatně spala. V noci se často probouzela, aniž by mě něco ze spánku vyrušilo. Tak jsem cvičila.
Po padesáti přitáhnutí jsme vyprostila ruku z oka a pustila potichoučku rádio a začala si tu ruku pořádně protahovat, aby se staly po námaze uvolnili. Mezi tím jsem se rozhlédla po svém pokoji.
Byl to pořádně veliký pokoj, ani ložnice rodičů nebyla tak veliká. U jedné stěny byla veliká skříň, kterou mi táta nechal vyrobit na zakázku. V jednom rohu byla postel a vedle ní velký psací stůl a na něm počítač. Na druhé straně pokoje to vypadalo skoro jako v tělocvičně. Zrcadlo přes celou stěnu a spousty pomůcek na cvičení. Jo a taky jsem tu měla veliký rádio a vedle něj ležela spousta cédéček s mnou oblíbenou muzikou i s muzikou na kterou jsem cvičila.
Když jsem měla dalších padesát shybů na druhé ruce, šla jsem se napít do kuchyně a připravit si snídani. Venku už svítalo, což znamenalo, že táta s mamkou už budou brzo vstávat.
Z lednice jsem vytáhla džus a nalila jsem tři sklenice do půlky a zbytek dolila vodou. Pro tátu jsem osmažila volská oka se šunkou na kostičky. Mamce jsem zatím, co se tátova snídaně smažila, připravila zeleninový salát s mozzarellou, který má moc ráda. Sobě jsem připravila hroznové víno s bílým jogurtem.

"Dobré ráno zlato. Jak si se vyspala," pověděla mi mamka a líbla mě do vlasů.
"Moc dobře ne. Už zase jsem nemohla spát," pověděla jsem jí a postavila na připravený stůl džus.
"Už zase se ti zdál ten sen, kdy tě ten kluk chtěl zabít?" zeptala se znepokojeně.
Jen jsem přikývla a pustila se do své snídaně. Zatím co jsem tátovi shrnovala na talíř snídani, se od dveří ozvalo: "no ne, co pak se stalo, že nám naše milovaná dcerka připravila snídani."
Koukla jsem se na tátu a široce se usmála: "osvítilo jí samo slunce, dospěla, dostala rozum, stačí si jen vybrat."
Jako odpověď mi táta rozcuchal vlasy, takže jsem na oplátku trochu ujedla z jeho milované snídaně.
Chtěl mi to oplatit, ale to už jsem radši zmizela. Bylo mi jasné, že by to tak pokračovalo, dokud bychom nějakou snídani měli.
Po snídani jsem se vydala ven.

Byly letní prázdniny a venku pražilo sluníčko. Mraky v dálce zračili brzkou bouřku. Byla jsem už jen kousek od místa, kde jsme měla domluvenou schůzku.
Za chviličku jsem došla na místo a začala si svlékat šaty, ve kterých jsem vyšla z domu. Upravila jsem si ramínko od plavek a vstoupila do jezera. Uplavala jsem asi jen dvacet temp, než pode mnou už byla dostatečná hloubka, abych se mohla ponořit a plavat pod vodou.
Gabriel měl přijít asi až tak za hodinu, ale já si nedokázala odpustit i tu hodinku plavání o samotě.
Když jsem se vynořila, koukla jsem se, jak daleko jsem dneska pod vodou doplavala. Rozhodně jsem se zlepšovala.
"Hodláš se ještě dneska objevit na břehu?" ozvalo se za mnou, když jsem už zase plavala do středu jezera a tedy zády ke břehu. Gabriel na mě volal ze břehu a taky se začal svlékat do plavek.
"Ale jo letos snad jo," odpověděla jsem se smíchem a potopila se. Teď jsem se snažila doplavat až ke dnu, které je v této oblasti hodně hluboko, ale voda v jezeře byla průzračná.
Po chvilce jsem vyplavala zase na hladinu. Gabriel byl kousek ode mě, tak jsem k němu pádlovala.
"Ahoj, mořská panno." Líbl mě na tvář.
Cákla jsem na něj vodu a pak ho objala kolem krku. "Nezdá se mi, že by tohle bylo moře, na to je v téhle vodě až moc málo soli," řekla jsem mu smyslně a políbila ho na ústa.
Polibek mi opětoval. Objal mě pevně. Zapomněli jsme kopat nohama, abychom se udrželi nad hladinou a potopili se. Když jsme se vynořili, oba jsme se hodně nahlas smáli.

Na břehu jsme se objímali a mluvili o budoucnosti, kam půjdeme na školu a co budeme dělat, až skončíme.
"Táta mi říká, že je důležité, abych pokračovala ve stopách naší rodiny."
"A proč bys měla. Máš svůj vlastní život. Měla bys mít možnost jít kamkoli se ti zlíbí."
Na tyhle jeho slova jsem nic neřekla. Protože jsem moc dobře věděla, že já jakožto dhampýrka na výběr nemám, zatímco on, který je čistokrevný vampýr má na výběr bezpočet možností.

Ještě chvíli jsme leželi a povídali si. O blbostech. O hloupostech nebo o tom jaký trapas zažili naší známí.
Když jsem se smála tomu, jak jsem mu vyprávěla příhodu svého kamaráda na základní škole, kdy dokonale přemluvil učitelku, aby nám nedávala test, kdy se celá třída doslova válela na zemi smíchy - samozřejmě o přestávce - jsme uslyšeli hrom.
Ihned jsem se přestala smát.
Nad námi svitlo, jak oblohu rozčísl blesk. V duchu jsem tiše počítala vteřiny. Devět vteřin do dalšího hromu. Takže ta bouřka je od nás jen tři kilometry.
Ale můj výpočet byl chybný, protože znovu se blýsklo, ale hrom byl slyšet okamžitě, takže ta bouřka je na obrovský ploše.
Hned jsem se oblékla přes ještě vlhké plavky a začala se balit.
Jediné čeho jsem se vždycky bála, byla temnota a ještě jedna věc. A ta věc byla právě nad mojí hlavou a nevypadalo, že by rychle zase zmizela.
"Počkej, vždyť to sem ani nemusí jít a ještě ani nezačalo pršet," Gabriel to nechápal. A jak by taky mohl. O tomhle mém strachu téměř nikdo nevěděl.
"Stejně už musím jít domů," zalhala jsem, "máma mi dala ještě nějakou práci a musím jí dodělat, než se vrátí z práce."
"Tak já ti s tím pomůžu," nabídl se a pomohl mi sbalit zbytek věcí. Sám se bleskově oblékl a vyšli jsme.
"Nemusíš mi s tím pomáhat," řekla jsem, ale on jako by mě neslyšel. Ale moc dobře jsem věděla, že mě slyšel, jen to ignoroval.

Než jsme došli k nám domů, byly jsme promočení až na kost.
Sotva jsem za námi zavřela a zjistila, že tu přece jen nikdo není - táta občas pracoval i doma - jsem se trošku uvolnila. Přinesla jsem Gabrielovi nějaké ručníky, aby se mohl osušit. Taky jsem mu přinesla nějaké oblečení, aby se mohl převléct.
Zatímco jsem Gabriela zanechala v koupelně a jeho šaty se sušili na topení, jsem se šla sama převléci do suchého oblečení ve svém pokoji.
Když jsem si začala oblékat spodní prádlo, někdo mi zaklepal na dveře.
"Vteřinku," zavolala jsem a ke dveřím a přetáhla si tílko z konopné látky přes hlavu a navlékla šortky z též látky. Jo měla jsem ráda přírodní materiály, byly mi příjemné na tělo. Přešla jsem ke dveřím a otevřela je.
"Mami? Co, že jsi už doma, většinou jsi touhle dobou v práci," podivila jsem se a schválně mluvila hlasitěji, v naději že mě Gabriel uslyší a potají se vypaří pro své oblečení a následně pryč z domu.
"Ty tu někoho máš?" zeptala se a nahlédla mi do pokoje.
"Ne, nikdo tu není," řekla jsem, ale prozradil mě můj zaskočený výraz.
"Kdo to je a kde je," řekla mi mamka. Nemusela dlouho čekat na odpověď, protože se v tu chvíli otevřeli dveře z koupelny. V nich stál Gabriel.
"To si ze mě děláš srandu, Lightning. A já jsem těm povídačkám nevěřila. Takže ty se přeci scházíš s vampýrem, navíc ještě s aristokratem. A ty mladíku," otočila se na Gabriela, "ty dáš ruce pryč od mojí dcery. Je ti to jasný? Nic dalšího mezi vámi nebude. Nechci, aby moje dcera byla v tvé blízkosti, až jednou ztratíš nad svou žízní kontrolu," dořekla moje mamka.
"Vaše dcera si může jít za svým vlastním snem i za tím co má doopravdy ráda. Proč by se nemohla kamarádit se mnou jako s kýmkoli jiným. A proč by se mnou nemohla chodit," pověděl naštvaně Gabriel.
Má matka se šokovaně nadechla, přešla ke mně a dala mi facku: "Takže ty s ním ještě chodíš? A nic jsi nám neřekla."
"Mami, uklidni se prosím. Vždyť se nic neděje," snažila jsem se jí uklidnit.
"To je jasný. A nikdy se mezi vámi i dít nebude. Teď zalez do svého pokoje a ty," otočila se znovu na Gabriela, " ty okamžitě opustíš tento dům. Necháš mou dceru na pokoji, a jestli zjistím, že se zase scházíte, tak uvidíš," začala Gabriela strkat ven ze dveří.
"Až přijde táta tak si o tom ještě promluvíme," řekla mi mamka a odešla z mého pokoje.

Celé odpoledne jsem probrečela. Venku už byla tma. Měla bych se pomalu připravovat. Máma mi před hodinou pověděla, že táta dneska přijde i se svým pánem a jeho synem. Chce, abych se s tím hochem seznámila, protože ho od teď budu chránit. Jeho otec už zajistil, abych mohla hned po prázdninách začít na Londýnské Vampýrské Univerzitě. Jeho syn tam prý taky bude chodit a na mě bude zajistit mu bezpečí.
Slyšela jsem ránu, jako by něco narazilo na moje okno. Vykoukla jsem ven a tam byl Gabriel. Stál kousek pod oknem a chtěl zrovna hodit další kamínek.
Potichu, aby to neuslyšela mamka, jsem otevřela okno. "Co tady děláš? Jestli mamka zjistí, že tu jsi tak mě roztrhá na kousky a pak mě slepí zase dohromady, abych mohla chodit do školy."
"Já vím. Slyšel jsem to. Budeš chránit Alica. Glenova syna. Můžu na chvilku k tobě?"
"Radši ne, máma by tě zabila, kdyby na to přišla," neposlouchal mě. Začal lézt nahoru a u okna mě postrčil stranou, aby mohl přelézt.
"Ten bastard Alic si tě nezaslouží. Měli jsme být spolu. Jen ty a já. Jen my dva. Nikdo další. Já toho Alica zabiju, fakt že jo. Až dneska přijde tak uvidí. Rozdrásám mu hrdlo a vysaju všechnu jeho krev," mluvil dál a dál, ale já jsem ho přestala dál vnímat.
Tohle není Gabriel jak ho znám. Tohle není ten zábavný a roztomilý kluk, do kterého jsem se tenkrát zamilovala. Tenhle vampýr mě děsil stejně jako bouřka. Možná i více.
"Jsi jen moje a já tě nikomu nedám. Nenechám nikoho, aby si tě vzal, abys byla jeho," s tím se ke mně začal přibližovat a já začala ustupovat. Chtěla jsem prchnout k mámě a tátovi do přízemí, ale když jsem se otočila ke dveřím, chňapl po mně. Sevřel mi paži silně. Nehty prorazil látku i kůži a já cítila, jak mi po ruce stéká krev. Snažila jsem se mu vykroutit, ale nešlo to. Jeho stisk byl moc silný. Chytil mě i za druhou ruku. Otočil k sobě. Viděla jsem mu na očích, že se neovládá. Ale ještě něco tam bylo. Jakoby opona jeho falešné osobnosti spadla a já konečně viděla pravdu. Nebyl to zábavný a milí kluk, ale surový a hrubý vampýr, který právě dostal chuť na sváču.
Svými tesáky se téměř dotýkal mého krku. Nic nepomohlo, snažila jsem se mu vykroutit ze sevření, kopala jsem, házela sebou. Nenapadlo mě ale začít křičet, na to jsem byla až moc v šoku.
Cvaknutí kliky mě probralo z transu. Mamka stále ve dveřích a ve tváři měla vepsáno zděšení.
"Mami, uteč!" křičela jsem na ni a dál se snažila dostat pryč od těch tesáků.
Utíkala, ale ne tam kam jsem doufala. Bojovnice jsem byla po ní. Skočila na Gabriela a odtrhla ho ode mě, od mého krku, který se chystal právě prokousnout. Začala s ním bojovat.
Moc dlouho ale neodolala a Gabriel jí držel pod krkem.
"Utíkej zlatíčko," řekla mi smířená, že tento souboj prohrála.
Gabriel jí jedním pohybem zlomil vaz a přitáhl si její hrdlo.
Při zvuku chlemtání krve jsem se rozvzlykala. Když s mou mamkou Gabriel skončil, otočil se zase ke mně. Hleděla jsem na matčino tělo. Leželo tam tak klidně. Ucítila jsem pod svým krkem stisk a pohlédla Gabrielovi do očí. Měl stejný výraz jako v tom snu. Zračil se v něm triumf a jednoznačné vítězství.
Matně jsem slyšela, že někdo běží po schodech. Hleděla jsem jen na mamku a tiše vzlykala.
Cítila jsem na svém hrdle jeho tesáky. Bolest, když propíchly tenkou kůži na krku. Cítila jsem, jak ze mě prchá život do něj. Jak moje ruce a nohy slábnou.
Tak neskutečnou bolest když jeho tesáky ze mě byly násilím odtrhnuty. Upadla jsem na zem. Krev mi stékala po krku a dekoltu.

Před očima jsem viděla stříbrné vlasy mladíka. Na uších cítila dech, jak ke mně někdo mluvil. Někdo mi odhrnul vlasy z tváře. Když se ten mladík přede mnou zase sklonil, viděla jsem jeho oči. Šedé s nádechem modrostříbrné. Tyhle oči má jen aristokratická rodina, kterou ta moje chrání. Alic mě vzal do náruče a kamsi nesl. Ale moje mysl už dávno odplula, tam kde už nic necítila. Ani bolest, ani ztrátu. Kamsi jsem se propadala a já věděla, že se nejspíš už nevrátím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 10. ledna 2015 v 19:41 | Reagovat

super :) pekný blog :)

2 Ladik ruzicka Ladik ruzicka | E-mail | 11. června 2015 v 13:49 | Reagovat

Parada jen sem zacal cist uz sem mel husi kuzi dobrd povidka Miso jen tak dal snad nebudu jedinej kdo  sem hodi koment

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama