Anděl s černými křídly - Prolog

31. prosince 2014 v 22:59 | Mannaz |  Anděl s černými křídly
Zdravím, tak jsem se nakonec rozhodla že to sem přece jen dám navzdory tomu že u tohohle příběhu nemám dost předepsáno takže nevím kdy sem přibude další díl. Dále se chci omluvit za obrázek lepší jsem na googlu nenašla a přísahám že si asi začnu skutečně dělat covry k povídkám sama. tak tu možná časem u pokračování najdete jiný obrázek zatím budu používat tenhle. Tak já se asi přestanu vykecávat a užijte si prolog k novému příběhu. A ještě taky hodně štěstíčka a lásky do nového roku. Jdu zase psát ať je naděje že brzo zase něco přibude, tak mi dršte pěsti.
Pa mám vás všechny moc a moc ráda :*.


Mladík seděl na obrubníku nedaleko železničního přejezdu. Na první pohled jste si mohli myslet, že je to nějaký hoch co vyrostl na ulici a co nikoho nemá. Co se jen fláká a dělá trable. Měl černé vlasy, v levém koutu na spodním rtu piercing a několik tetování na těle. Některá byla vidět celá, některá jen kousek, ale spousta se jich schovávala pod oblečením. Na sobě měl černý tričko s potiskem gotického kříže, černou bundu, která měla na zádech zvláštní technikou nakreslená křídla. Černé kalhoty ozdobené pásky obepínající jeho štíhlé nohy. Jo tenhle kluk byl svým způsobem krásný. Andělskou tvář s černými vlasy ovšem odrazoval fakt, že lidé ho nechápali. Báli se ho, proto jak vypadal a to nejen podle oblečení, ale i pro ten samý fakt, že byl vždy přítomen u nějakého průšvihu. Při tom za to nemohl.
Z chmurných úvah ho přerušil hluk naproti přes ulici. Malé holčičce vypadla její hračka na silnici a ona za ní běžela. Její mamka si zrovna povídala s nějakou paní opodál na lavičce. Koukal na tu malou a náhle ho začal přepadat ten pocit, který ho vždy varoval před nebezpečím. Zpoza rohu se vynoří auto. Řidič zrovna nedával pozor na cestu, koukal se do mapy.
Mladíkovi bylo jasné, že holčičce hrozí smrt, pokud někdo nezasáhne. Roztáhl svoje lidem neviditelná křídla. Čas se zpomalil. Vyřítil se vpřed.
Popadl malou holčičku. Sotva se objevil i s ní na chodníku, křídla se mu zase složila na zádech. Čas se postupně zase dostal do normální rychlosti. Malá holčička začala brečet, protože auto její hračku přejelo. Její mamka se po své dceři ohlédla, aby zjistila důvod jejího pláče.
Zděsila se, když viděla svojí dcerku v jeho blízkosti.
Hned se k ní vrhla. "Nešahej na ní. Cos jí provedl. Koukej odsud zmizet, než zavolám policii."
Mladík se zvedl, protože věděl, že nemá cenu se hádat.
Matku s dítětem vyděsilo zběsilý zvuk brzdy, když auto zastavilo těsně pře kolejemi, kde v tu chvíli projela velkou rychlostí lokomotiva s mnoha naloženými vagony. Malou holčičku ten zvuk natolik vytrhl, že zapomněla na pláč. Ohlédla se po tom mladíkovi. Mladík tam nebyl, ale ležela tam její hračka, ta, kterou přejelo to auto, co málem najelo před jedoucí vlak. Děvčátko se matce vykroutilo z náruče a sebralo hračku ze země. Na poníkově hřívě bylo zapletené černé pírko. Když se ho dotkla, projela její ručkou vlna tepla a v mysli se jí ozvalo: "Příště dávej pozor na jedoucí auta, než vyjdeš na silnici, pořádně se rozhlídni a na poníka dej pozor, má tě moc rád." Poté se pírko zvedlo z její dlaně a odletělo do temné uličky.
Mladíka však už nebylo nikde k nalezení.

Mladík procházel temnou uličkou a táhl za sebou svá veliká a silná křídla. Jo je to otrava být takový. Být jiný. Natolik odlišný, že mě nikdo nechce za kamaráda, za přítele. Dneska zachránil dva životy. První byl té malé holčičky s krásným poníkem. Druhý byl život toho řidiče, který by jistě vjel před vlak, kdyby ho přejetá hračka nedonutila otočit oči k silnici a upozornit ho tam na to, že na koleji jede vlak. Opět ho někdo viní za to, že chtěl někomu ublížit. Přitom on byl ten, komu by měli děkovat.
Nikdy nechtěl, aby mu někdo děkoval. Ale moc si přál, aby to někdo udělal. Aby si někdo všiml, že on je ten dobrý a ne zlý. Že chce jen ostatním pomáhat. Ostatní ochraňovat. Kdo ho pochopí? Proboha, vždyť on byl anděl. Jeho posláním bylo ochraňovat.

Mladík kousek před svým domovem. Opuštěným kostelem narazil na mladou dívku, které na stromě uvízlo malé koťátko. Pokoušela se k němu dostat, avšak na strom nedokázala vylézt.
"Počkej, snesu ti jej dolů," jemně odstrčil dívku stranou a začal šplhat na strom.
Když byl nahoře, koťátko na něj kouklo a pomalu k němu přišlo. Sotva si ho trochu očuchalo, hned se nechalo strčit pod bundu, aby nemohlo vypadnout z náruče a mladík pomalu slézal zpět dolů.
Vložil koťátko do rukou dívky, "příště na něj dávej větší pozor," ještě ji pohladil po vláscích. Byly tak krásně jemné, jako měli jen andělé. Pomalu se otáčel k odchodu. Když ho na předloktí sevřela ruka.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se dívka.
"Joshua."
"Já se jmenuju Lilu a tenhle prcek je zase Cesar," ukázala na koťátko, no spíše kocourka.
Joshua pokývl hlavou a otočil se k odchodu. Ušel pár kroků, když Lilu za ním zvolala, "Děkuju mockrát za pomoc, Joshuo."
Joshua se po dívce překvapeně podíval, aby zjistil, že utíká i s Cesarem dál ulicí. Cítil ovšem z toho poděkování, jak se mu v těle rozlévá pocit tepla.

Co ovšem neviděl a ani nemohl, byl fakt, že dívka s kocourem v náručí se celá červenala. Joshua jí připadal krásný. Co pak se dá zamilovat na první pohled?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rose Rose | Web | 1. ledna 2015 v 0:36 | Reagovat

o bud :3 když už vím nějak přiměřeně jak to bude pokračovat, tak se mi to líbí ještě víc. Těším se na pokráčko :) jo a napíšeš mi to v tom stylu co jsi mi slíbila? pěkne moc moc prosím :3 :)

2 Mannaz Wynn Mannaz Wynn | Web | 1. ledna 2015 v 1:10 | Reagovat

[1]:Jasně že jo, už je to rozepsaný a neboj budu na tom pokračovat :D

3 Sylwia069 Sylwia069 | 1. ledna 2015 v 1:35 | Reagovat

ty volééé :33 Komnečně si něco napsala! :DDDDDDDDDDDDDD :3333333333333333333
Miluju tvoje příběhy <3 :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama