Moon and Tail - 13.Kapitola

6. listopadu 2013 v 18:29 | Rose |  Moon and Tail
Nasedla do auta a on nastartoval. Vyrazil rychlou jízdou na sever. Po chvilce odbočili na venkovskou cestu. Asi dva kilometry se kodrcali, ale pak zastavil před velkým barákem se zahradou a venkovním posezením.
Oba vystoupili z auta a Jongsoo ji chytil za ruku.
"Tak půjdeme, tý mrše ukázat, že sourozenci jsou stále naživu." Ušklíbl se a bez ptaní otevřel zahradní branku.
V tu chvíli jim přišla teta naproti.
"Kdo jste, co tady děláte?" vykřikla nezdvořile.
"Měla by sis nás pamatovat. Mně už možná ne, ale ji bys mohla. Svědomí ti nic neříká?"
"Co si to dovolujete? Okamžitě vypadněte."
Jongsoo naklonil hlavu na stranu. " Opravdu si nás nepamatuješ, to jsi opravdu taková bestie, že jsi jen tak zapomněla na děti svojí sestry?" Jongsoo se zatvářil znechuceně.
Jejich teta zamrkala. "Jongsoo a Gabriela?" prohodila nevěřícně.


"Kdo jiný. Nejdeme tě obtěžovat, nic po tobě nechceme, ani peníze, kteří ti naši rodiče dali, když ses o nás měl a postarat a ty jsi je utratila a nás jsi vyhodila. Jenom jsme chtěli, abys věděla, že jsme přežili a přestože jsi nás oddělila, jsme zase spolu. Tak a teď půjdeme. Sbohem."
"Po- počkejte přeci. Vždyť si můžeme všechno vyjasnit ne? Je to už tolik let." Teta se snažila tvářit přívětivě.
Gabriela se na ni podívala. "Jsou to tři roky, co jsi mně viděla. Polepšila sis, ale my už s tebou tu hru hrát nebudeme. Máme svůj život. Oba dva. Jsme spolu a to jsme vždycky potřebovali. Jenom jsme chtěli, abys to věděla. Abys věděla, že jsme naživu." Gabriela se na ni pohrdavě podívala.
"Pojedeme Jongsoo." Chytla bratra pevněji za ruku a oba se obrátili k odchodu.
"Ne- počkejte přeci. Můžeme si promluvit. Smažeme to. Kolikrát jsem na vás myslela. Na oba dva. Uvědomila jsem si svoji chybu až dlouho poté. Chtěla jsem vás oba hledat, ale zemřel můj muž a já zůstala sama a-"
"Přestaň. Přestaň s tím litováním." Přerušil ji Jongsoo a vedl Gabrielu pryč. To, co chtěli udělat už udělali a teď byl čas odjet zpátky za Yesungem.
Nevnímali další slova jejich tety, nasedli do auta a odjeli.

V nemocnici byli asi tak za hodinu a půl. Oba v autě mlčeli. O tom si neměli, co říct. Když parkovali před nemocnicí, Gabriela nedočkavě vyskočila z auta a rozběhla se do nemocnice. Jongsoo s úsměvem zavrtěl hlavou, nad jejím nadšením. Byli pryč krátce.
Gabriela vrazila do vestibulu a odchytila prvního doktora, co potkala.
"Počkejte. Mů- můžete mi říct, jak je na tom pacient, kterého právě operují?"
"O jakého pacienta se jedná, slečno?"
" Jmenuje se Lee Yesung. Operují ho s nemocným srdcem." Vyhrkla.
"Jste rodinný příslušník?"
"Jsem jeho přítelkyně, snoubenka." S tou snoubenkou lhala, ale budiž.
Doktor se usmál. "V tom případě vám řeknu jednu dobrou zprávu slečno. Operace se zatím daří, pacient je uspaný a ještě se nevyskytli žádné komplikace."
"Děkuji." Vyjekla nadšeně Gabi. "A- a jak dlouho bude ještě trvat?"
"Pokud všechno půjde tak hladce, jako doteď, tak asi ještě tři hodiny. Ale nebojte se."
"Děkuji, pane doktore." Usmála se na něj zářivě. V tu chvíli už vcházel do vestibulu nemocnice i Jongsoo.
"Tak jak je na tom?"
"Dobře, doktor říkal, že je v pořádku, žádné komplikace nejsou." Gabriela ho v radosti prudce objala a on se zářivě usmál, až se mu na tváři objevil ďolíček.
"Teď nezbývá než čekat. Dáš si kafe?" zeptal se s úsměvem.
"Ano. Budu sedět před operačním sálem, tak mi ho tam přines."
"Dobře, ty divoško." Zasmál se spokojeně muž a vydal se pro jakékoli kafe.

"Netrvá to nějak dlouho?" Gabi přecházela po chodbě jak vzteklý pes.
"Gabi- shi. Posaď se. Doktor ti přece řekl, že to bude ještě tak tři hodiny trvat. Uběhli teprve dvě. No tak si sedni a uklidni se."
"Nevydržím sedět."
V tu chvíli vyšel doktor. Gabriela se rychle otočila a vrhla na doktora prosebný pohled.
"Pan a slečna Parkovi?"
"Ano." Jongsoo se postavil za sestru a objal ji. "Tak jak je na tom?"
"Musím vám s radostí oznámit, že pan Lee je na tom velice dobře. Operace proběhla v pořádku, žádné komplikace se neprojevili. Teď bude pan Lee potřebovat ještě tak týden v klidu, ale pak už si ho můžete vzít domů."
Doktor se usmál. " za chvilku bude převezen na pokoj, tak se na něj můžete jít podívat. Ale nevím, jestli vás bude vnímat, museli jsme mu dát narkózu."
"I tak, moc vám děkuji, pane doktore." Gabriela mu samým štěstím vlepila pusu na tvář.
Jongsoo mu potřásl rukou. "Děkujeme vám. Oba."
"Bylo mi potěšením."

Byla úleva ho zase vidět. I když spícího. Byl živý. A to bylo hlavní.

"Yesungu." Zaječela na celej dům a vrhla se mu do náruče.
"Dej na něj pozor. Má odpočívat." Zasmál se Jongsoo, ale nechal je, aby se přivítali. Yesung si objal stejně pevně, jako ona jeho a zabořil jí tvář do vlasů.
"Chyběla jsi mi."
"Ty mně taky, miláčku. Ty mně taky." Vzal ji za bradu, aby ji mohl políbit. Políbil ji dlouze a hluboce.
Jongsoo to pobaveně pozoroval. Pak si odkašlal. "Nechci vás rušit, ale možná bys chtěl něco sníst Yesungu."
Červenovlásek se na něj podíval a musel se usmát. "To bych moc rád."

Už tady byl týden. Byl odpočatý a konečně v plné síle. Tak jako nikdy. Prášky mohl směle hodit do koše. Už je nebude potřebovat.
Zase ležel ve své posteli, ale tentokrát byl sám. Gabi uznala, že bude vhodnější, aby si pořádně odpočal. Marně jí vysvětloval, že bez ní vedle sebe se moc nevyspí. A byla to pravda. Zvykl si na ní natolik, že každou noc usnul jen na pár hodin.
Proto teď vstal a jal se přecházet neklidně po pokoji. Věděl, že tím nikoho nevzbudí. Ale přeci jen, potřeboval ji vidět. Alespoň na chvilku.
Vyšel tiše ze svého pokoje a přešel do toho druhého.
Nespala. Seděla u okna a upřeně se dívala ven. Nepostřehla ho. Přešel k ní blíž a objal ji kolem ramen.
"Proč nespíš?" zašeptal.
Nelekla se ho. Jen se jemně usmál a opřela se o jeho tělo.
"Nemůžu spát, když tě vedle sebe necítím." Přiznala upřímně. Nemohla tomuhle klukovi lhát.
Nic neřekl, jen ji políbil za krk a přitáhl si ji do náruče.
"Taky bez tebe nemůžu spát. Scházíš mi."
Otočila se k němu. "Taky mi scházíš." Přitiskla se k jeho tělu a objala ho.
Vzal ji za bradu, aby ji mohl políbit na ústa. Jejich jazyky se propletly v divokém a nenasytném polibku. Líbali se vášnivě, tak jako kdyby už se nikdy neměli vidět. Ale věděli… věděli, že oni dva už budou spolu navždy.
Gabriela na něj vyskočila a od si jí podepřel pod zadečkem. S něhou ji položil na postel a jeho ruce se nedočkavě rozjeli po jejím těle.
Odpojil se od jejich rtů.
" Promiň, ale nemůžu dál čekat."
Přitáhla si ho zpět. "tak nečekej."
Yesung, jako kdyby na tohle pobídnutí čekal. Strhnul z ní pyžamo a podíval se na její nahé tělo.
Bylo dokonalé. Lehce jí políbil na rty a potom se dal do prozkoumávání jejího těla. Přejel rukama po jejích ňadrech. Bradavky pod jeho dotekem ztvrdly a Gabi toužebně zavzdychala. Jazykem sjel do popíku a zanechal za sebou vlhkou cestičku.
Potom se vrátil k jejím prsům.
"Yesungu?" zavrčela náhle.
Chlapec zvedl zmateně hlavu.
"Už si mně vezmeš, krucinál?"
Yesung se ušklíbl. "Jak si princezna přeje." Stáhl ze sebe kalhoty a opatrně do ní vstoupil. Chvilku to bolelo, ale s každým přírazem byla bolest menší a menší, až se vůbec neobjevila. Místo ní tady byla neuvěřitelná slast. Gabriela mu zarývala nehty do zad a zanechávala mu tam krvavá škrábance.
Yesung ji líbal. Potřeboval ji. Tak moc. Tak po ní toužil. Neuvědomil si to do téhle chvíle, kdy do ní konečně vstoupil.
A Gabi to cítila stejně. Jejich první milování bylo divoké. Rychlé. Nenasytné. Orgasmus pocítili současně.
Yesung se opatrně odsunul, aby se na ni nešetrně nesvalil a objal ji. Jejich zpocená těla se k sobě pevně tiskla.
"Jsi dokonalá." Políbil ji do zpocených vlasů. "Miluju tě, Gabi."
A ona se šťastně usmála. Teď slyšela konečně to, co celou dobu chtěla.
"Taky tě miluju. Navždy." Zašeptala a přitiskla se k němu ještě blíž. Yesung se usmál a přehodil přes jejich nahá těla peřinu.
Po chvíli už oba spali.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama