Moon and Tail - 9.Kapitola

9. září 2013 v 14:30 | Rose |  Moon and Tail
Probudil ji její vlastní křik. Zase to tady bylo. Zase tu bylo peklo v podobě nočních můr. Ale kde teď byl Yesung, aby ji uklidnil. Její postel byla prázdná, kolem pasu ji nikdo neobjímal. Kde je?
Začala panikařit a horečně se rozhlédla kolem sebe. Do pokoje proudilo světlo pouliční lampy. Když se podívala na digitální hodiny, zjistila, že je něco málo po jedné v noci.
"Sungie?" šeptla a po tvářích se jí roztekly slzy. "No tak, Sungie, kde jsi?" pomyslela si a vyhrabala se z peřin. Rozsvítila a zamžourala, nad tou nečekanou prudkostí světla. Vyběhla na chodbu a proběhla celým horním patrem. Nikde nebyl. Další proud slz se jí rozlil po tváři. Ne ne ne. Kde je? Seběhla schody a málem si zlomila nohu, jak byla neopatrná. Ale rychle se sebrala ze země a proběhla přízemím.


Našla ho v kuchyni. Našla ho, ležícího v bezvědomí.
"Yesungu." Zakřičela, ale neslyšel ji. Ostatně… jak by mohl. Rychle k němu poklekla, hodila mu nohy na židli a jeho hlavu si dala do svého klína. Její slzy padaly na jeho bledou tvář a stékaly po ní tak lehce, jako kapky deště po skle.
Jemně jej hladila po tváři a nepřestávala šeptat jeho jméno. Přes zamžené oči si nevšimla, kdy se mu víčka lehce zachvěla a hnědé oči se podívaly na její utrápenou tvář.
"Gabrielo?"
"Tohle mi už nikdy nedělej. Víš, jak jsi mně vyděsil? Víš, jak jsem se kruci vyděsila, když jsem se probudila a ty jsi vedle mě nebyl? Sakra, co děláš tady?"
"Byl jsem se napít. Bylo mi horko a trošku se mi motala hlava." Yesung se začal sbírat ze země. Podíval se na Gabrielu a odhrnul jí blonďaté vlasy z obličeje. Stále ho měla uplakaný. "Zase se ti to zdálo, že jo? Proto jsi tak vyděšená."
"Jo" vyhrkla a vrhla se mu do náruče.
Seděli tam. Ve tmě na zemi a objímali se. On ji krouživými pohyby uklidňoval a ona vdechovala jeho vůni, kterou si chtěla navždy pamatovat.
Navždy…


Balila si věci, které si sebou vezme k bratrovi. Nebylo jich mnoho, jen přibylo pár kusů oblečení, které jí Yesung zase nakoupil. Nebránila se, věděla, že nemá cenu s ním vést zarytou debatu o tom, že je nepotřebuje. Rozhlédla se po ložnici, jestli něco nezapomněla a pohled se jí zastavil na posteli. Tam, jako každou noc, i dnes leželi. Dneska se jí nezdála noční můra. Zdálo se jí něco úplně jiného. Zdálo se jí, že se setkala v pořádku s bratrem, a že i Yesung byl naživu. Že jim bylo dovoleno, aby žili spolu až do konce života.
Gabriela se ušklíbla. Jak naivní dokáže ještě být? Nikdy se nic takového nestane, protože osud je mrcha. Už tolikrát to dokázal. Uhnula pohledem a podívala se na svou cestovní tašku.
Měnila se. Změnil ji pobyt s Yesungem. Už nebyla zašpiněná, drzá a pohublá holka. Ne, teď byla pravý opak. A za to vděčila jak Jongsoovi tak jemu. Zavrtěla hlavou a na tváři se jí objevil nepatrný úsměšek. Bude si ho pamatovat. Navždy…

"Gabrielo? Jsi připravená? Po jídle vyrazíme." Yesung se objevil ve dveřích a tiše ji pozoroval. Stála v tom pokoji, jako kdyby se jí nechtělo odcházet. V podstatě se tak i tvářila. Po tom, co ho dneska v noci našla na zemi v kuchyni, se v ní cosi pohnulo.
Otočila se k němu s úsměvem na tváři. Nechtěla, aby ji viděl smutnou.
" Jo, jsem."
"Tak pojď. Najíme se." Natáhl k ní ruku a ona ji přijala. Pevně ho stiskla a oba sešli po schodech dolů do kuchyně. Yesung připravil lehké jídlo, ale ona jedla pomalu. Najednou chtěla oddálit čas, kdy nasednou do auta.

Ten přeci jen nastal. Yesung sklidil jídlo ze stolu a pak doběhl pro její tašku. Potřeboval být alespoň na minutu sám. Nemohl to přece všechno zvládnout v klidu, jak se od něj očekávalo, ne? Miloval tu dívku a rozhodně ji nechtěl opustit. Sice Jongsoo se tvářil, jako kdyby něco plánoval do budoucnosti, ale Yesung nemohl počítat s tím, že se to bude týkat i jeho.
Vzal její tašku a sešel s ní do přízemí. Potom už jen nasedli do volva a on nastartoval. Za hodinu už tahle dívka bude u svého bratra.

Projížděli londýnskými ulicemi. Bylo málo po poledni a ulice byli zacpané. Ale možná že i tohle bylo bezpečnější, než noční ulice a nikde ani živáčka.

Asi po půl hodině vyjeli z města a zamířili na jih. V autě moc nemluvili, Gabi se tiše dívala z okna a on soustředěně řídil. Už se těšil, až bude ona v bezpečí. O sebe mu nešlo, ale i takhle část cesty byla nebezpečná tak jako ostatně všechno.
Zanedlouho zaparkovali před honosnou vilou vysoko v lesích a Yesung vystoupil. Přešel ke dveřím domu a zazvonil. Chvilku tam stál a pak se vrátil ke Gabriele, čekající pořád v autě.
"Tak pojď. Jongsoo tě čeká." Řekl jí a vzal ji za ruku. Když vystoupila, rozhlédla se kolem. Hlavou jí probleskla vzdálená vzpomínka. Vzpomínka na… něco… ale co to bylo?

"Gabi- shi." Uslyšela radostný výkřik a prudce se obrátila. Tam stál její bratr. Vypadal jak jejich otec, jenom v blonďatých vlasech.
"Jongsoo" vykřikla a vrhla se k němu.
Popadl ji do náruče a pevně ji objal. "Sestřičko" zašeptal a vdechoval její vůni. Tolik mu chyběla.
Když se od něj odtrhla, uviděla v jeho očích slzy. Ty své se už ani nesnažila skrývat.
"Jsi jí tolik podobná." Zašeptal. Oba věděli komu. Jejich matce.
"Ty jemu taky." Pohladila ho po tvářích.
"Děkuji ti, Yesungu. Že ses mi o ni postaral."
"Byla to radost, Jongsoo." Ozval se červenovlasý mladík, který stál nedaleko nich a pozoroval je s úsměvem na rtech. Konečně oba měli, co doopravdy chtěli. Ještě chvilku to šťastné shledání pozoroval a pak se ozval znovu. "Pojedu"
Jongsoo se na něj pátravě zadíval, objímajíc stále svou sestřičku. Ta jako by ho chtěla zadržet, otevřela pusu, ale místo slov, které ho měli zastavit, se jí z hrdla ozvalo hrůzostrašné vykřiknutí. "YESUNGU!"
Červenovlasý mladík pocítil ve svém břiše ostrou bolest, jak se mu dvě kulky zaryli do žaludku.
Gabriela na nic nečekala a rychle k němu přiběhla. Přitiskla mu dlaň na ránu a podepřela ho v zádech.
Ozvaly se další dva výstřely, ale to byl je Jongsoo, který zabil ty, kteří postřelili Yesunga.
"Sungie, vydrž prosím. Jongsoo zavolá záchranku a ty ti pomohou.
"Ne- ohrozil by tím svoje utajení. Přeneste mně do domu. A udělejte to tam…"
"Yesungu." Vydechne šokovaně Gabriela, ale to už ho Jongsoo bral do náruče. "Drž mu tu ruku na břichu, musím zastavit krvácení.
Takhle přešli do domu a tam Yesunga položili na pohovku.
"Buď u něj, přinesu všechno, co je potřebný."
Gabriela se ho na nic neptala. Netušila, kde to Jongsoo mohl vzít, ale pro ni teď bylo přednější vědět, že Yesungovi zachrání život.
Dívala se do jeho bledé tváře a mluvila a mluvila, aby ho udržela při vědomí. Kupodivu se jí to dařilo.
Jongsoo se přihnal s potřebnýma věcma.
"Budeš mi to držet ano? Musíme mu to vydezinfikovat, vyjmout kulku a zašít. Potřebuju tě u toho Gabrielo."
Blondýnka jen slabě kývla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama