Moon and Tail - 8.Kapitola

4. září 2013 v 12:00 | Rose |  Moon and Tail
"…Neon alkkamalkka alkkamalkka neomu yeppeun miinah…" Gabi si zpívala spolu s Yesungovým notebookem a utírala u toho prach. Když jí dovolil, aby ho mohla používat, byla nejdřív na rozpacích, ale nakonec tu nabídku přijala. Yesung byl teď někde venku pracovně a ona se rozhodla, že místo toho, aby se poflakovala po domě, mu uklidí. Za dobu co tady byla, na uklízení ještě nesáhla. A na tom nemohla za ty roky na ulici nic zapomenout. Všechno mělo svůj řád.


Už měla uklizený dolejšek, když se spustila tahle veselá písnička. Netušila od koho je, ale rozhodně se jí líbila.
A čas se jim rapidně krátil. Zase uběhl dlouhý týden. Dlouhý? Spíš žalostně krátký. Za tu dobu si na Yesunga zvykla a na jednu stranu ho nechtěla opouštět. Ještě tu byla možnost, že když bude u Jongsoo, může ho kdykoli navštívit. Ale… jak vysoká ta možnost byla? Ale ještě týden s ním a ona ho bude muset na nějaký čas opustit. Vystoupila i s notebookem schody nahoru a rozhlédla se. Kde jenom začne? Asi u nich v ložnici, měla by si tam složit věci, které měla neuspořádaně poházené všude možně. Rozhodně nehodlala vstoupit do Yesungovi pracovny, která byla dole, protože, ač byla zvědavá, na druhou stranu to bylo jeho soukromí a jeho práce. Položila notebook na komodu, která stála hned u dveří a pustila se do uklízení. Za chvilku bude čas oběda.


"Už se na ni těšíš?" zeptal se s úsměvem Yesung a podíval se na Jongsooa. Chtěl se s ním sejít, aby mu dal poslední instrukce ohledně Gabriely. Už za týden ji poveze k němu do domu. Bude to muset proběhnout hladce, protože jinak by byl její život v ohrožení. To, že jede Jongsoo v mafii a je jedním z drogových bossů nemusela vědět. Ostatně, už s tím skončil, ale minulost byla zákeřná. Minulost jej mohla kdykoli dohnat.
Na blonďákově tváři se objevil široký úsměv. "Neviděl jsem ji tolik let, Yesungu. Moc se na ni těším. Až konečně začneme žít zase jako rodina. Jsem ti moc vděčný za to, že ses mi o ní postaral, když jsem já nemohl. Jsi dobrý přítel."
"Rádo se stalo. Nakonec není tak špatná a drzá, jak se zprvu zdálo." Usmál se Yesung a začal si míchat kávu. Byli u Jongsooa doma, v bytě, který měl pronajatý jen pro Yesungovi návštěvy. Jinak žil mimo Londýn, v odlehlém domě, o kterém nikdo kromě nich nevěděl. A brzo i kromě Gabriely.
Tohle Yesunga trápilo asi nejvíc. Ztratí ji. Nevěděl, na jak dlouho, anebo jestli jí ještě někdy spatří.
A proto se na ni nechtěl nijak vázat.
Proto… ač tolik chtěl, si k ní nic nedovolil. Jenom lehký polibek. Nic víc.
Jongsoovi neuniklo jak se Yesung tváří.
"Začal jsi jí mít rád, že?" zeptal se s úsměvem
Sung zvedne hlavu a podívá se mu zpříma do očí. Nemá cenu mu lhát, sám věděl, že Jongsoo prohlédne každou lež. "Ano"
Na přítelově tváři se objeví ještě širší úsměv. "A ona?"
"Snad ano, netuším jak na tom je." Pokrčil Yesung rameny a začal se opět věnovat své kávě. Zato v Jongsoově hlavě to začalo šrotovat. Byl by moc rád, aby jeho sestra byla konečně pořádně šťastná.
"Dobře. Nakonec jsme se přeci jen dohodli. Takže přesně za týden ji v noci přivezeš ano, ulice Londýna budou prázdnější a tím pádem snáz vyjedeš z města."

Yesung na mladého muže upřel oči.
"Možná bys měl něco vědět, Jongsoo."
"Copak se děje?"
"Gabriela trpí nočními můrami. A pořád se jí zdá jedna a ta samá. Jedeme spolu v noci a vždycky někde zastavíme. Říkala, že to není jedno a to samé místo, ale vždycky to probíhá stejně. Prý já zastavím a pošlu ji pryč, do bezpečí. A mně pak zastřelí. Tolikrát mi v noci plakala Jongsoo. A já netuším co s tím. Vím moc dobře, že by se to mohlo stát, že to procento je tak vysoké, až je to děsivé."
Jongsoo se na něj pevně podíval. Na sestřiny noční můry, které se vždy plnily, si dlouho nevzpomněl, ale teď bylo dobře, že mu to Yesung řekl.
Promnul si bradu a zadíval se na přítele.
"Dobře. Nikdy jsem Gabrieliny noční můry nebral moc vážně, ale poté, co se jí zdálo o smrti našich rodičů, a když se to stalo navlas přesně, jsem tomu věřit začal. Takže to uděláme jinak. A teď mně pozorně poslouchej."
Yesung naslouchal Jongsoově novému plánu a pomalu upíjel svou kávu. Když se podíval na svoje hodinky, zjistil, že bude muset jít. Nemůže jí tam nechat samotnou.
"Takže za týden, Jongsoo. Zatím se měj hezky." Zvedne se Sungie a blonďák ho doprovodí až ke dveřím.
"Ty taky. A opatruj mi jí." Usmál se.
"Vždyť víš, že bych nedovolil, aby se jí něco stalo."
"Vím" na to s úsměvem zavřel blonďák dveře.
Yesung seběhl schody a sedl do auta. Za chvíli už bude u ní.


"Break down… na na na." Prozpěvovala si a úplně přeslechla klapnutí vchodových dveří dole. Zrovna doklidila chodbu a teď se snažila všechno dát na své místo.
"Gabrielo?" Yesung slyšel ze shora svou oblíbenou písničku a musel se pousmát. Tak přeci jen využila jeho nabídku a notebook si půjčila. Odhodil své tričko na stolek a polonahý se vydal do patra. Jakmile vyšel schody, všiml si jak Gabi pilně uklízí nástroje na uklízení.
Ona uklízela? Obočí mu povyjelo nahoru a musel se usmát. On sám moc neuklízel, přeci jen, zdražoval se tady jen teď a na dobu, kdy tady nebyl, měl paní na uklízení. Té, jak se zdá, vyfoukla práci právě Gabriela.
"Gabi?" zeptal se nahlas, aby ho i přes vyhrávající písničku slyšela. S trhnutím se otočila a tvář se jí rozjasnila.
"Sungie." Samou radostí se mu vrhla kolem krku a pevně ho objala. Dneska se jí nezdálo nic, co by ji mohlo nějak rozrušit, přesto najednou potřebovala cítit jeho blízkost i teplo jeho nahé kůže. Když si uvědomila, že je bez trička, natiskla se k němu ještě víc. To, že to může působit troufale, si nevšímala. Potřebovala cítit, že je v pořádku, že je celý a že je s ní.
"Chyběl jsem ti?" rýpl si do ní, ale i on ji objímal se stejnou vervou jako ona jeho.
"Jak jsi na to přišel?" rýpla si i ona "Samozřejmě že jsi mi chyběl." Usmála se a pustila ho. Neochotně.
"Co ti Jongsoo říkal?"
"Řekl jsem mu o těch tvých nočních můrách, ve kterých vždy zemřu. Prý už se s tím jednou u tebe setkal. Proto nehodlá nic riskovat. Pojedeme ve dne. A trochu jinou cestou. Já vím, že v tvých snech jezdíme různě, ale tohle se povede, věř mi."
Gabi se na něj dívala se strachem v očích. Ne, nebyl to strach z něho. Byl to strach z toho, že o něj přijde. Že přijde o jeho blízkost. Ať ž můžou jet ve dne nebo v noci, ať pojedou sto různými cestami, stejně o něj přijde. Hluboko v srdci to cítila a nemohla se s tím vyrovnat. Ale nemohla mu to ani říct. Vždyť to za pár dní skončí. On, jestli bude mít štěstí, přežije a dá ji Jongsoovi a pak…? Co bude pak? Pak už se možná nikdy neuvidí. Nevědomky si sáhla na řetízek na prsou. Ten měla od bratra. Celá léta si ho střežila.
"Půjdeme si udělat něco k večeři, mám hlad." Prohlásil Yesung, když viděl, jak Gabriela přemýšlí. Ta sebou trhla a rychle se na něj podívala. Jen tak tak zadržela slzy, které se jí draly do očí. Poslední dobou byla nějaká přecitlivělá.
"Dobře. Běž se osprchovat, jestli chceš. Něco připravím."
Pohladil ji po tváři. "Ne, něco nám udělám. Ty jsi tady celý den uklízela. Pak si sedneme. Můžeš mi něco zahrát na piano."
To Gabrielu rozesmálo. "Já? To snad raději ty mně. V životě jsem na piano nehrála. Nemohla bych ti konkurovat." Usmála se a nechala se za ruku odvést do kuchyně.
Yesung si zatím vůbec neuvědomoval, že po domě stále hodí polonahý.


Hrál. Hrál nádherně. Gabriela ho se zavřenýma očima poslouchala a musela se usmívat. Ta melodie se jí vrývala hluboko do duše a zůstávala tam.
Bylo pozdě večer a ona musela zítra do školy. Na poslední týden. A pak ho uvidí. Na jednu stranu ji to naplňovalo radostí a na druhou smutkem. Protože… když získá jednoho, nemůže mít toho druhého.
Jongsoo nebo Yesung?
Po tváři jí stekla slza, kterou on nepostřehl. A ona za to byla vděčná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama