Moon and Tail - 10.Kapitola

14. září 2013 v 21:54 | Rose |  Moon and Tail
Jongsoo se soustředil na práci, jak nikdy předtím. Teď totiž ošetřoval svého dlouholetého kamaráda a sestřina přítele. Proto věděl, že mu musí zachránit život. Kdysi byli doby, kdy se ošetřoval sám. Naprali do něj bezpočet kulek, ale on si je vždycky dokázal vydat a zašít si rány tak, aby mu po nich nezbyli skoro žádné jizvy. Naštěstí se nikdy netrefili do nebezpečných míst. Byli to packalové. I když za jejich špatou mušku mohl děkovat Bohu, protože mu umožnili, aby mohl najít Gabrielu a aby si ji mohl nechat přinést. Netušil, jak dlouho u Yesunga klečel, práce mu šla od ruky a on nevnímal nic, kolem sebe. Jenom svojí sestru, která mu pomáhala.
Takhle si svoje první setkání s ní po tolika letech nepředstavoval. Ale vlastně… nikdy nic nedopadlo tak, jak by on rád.


Kdyby tenkrát probíhalo všechno jinak a on by se o ni dokázal postarat, nemusela by strávit nejprve léta v tetině nechtěné blízkosti a potom tři roky na ulici. Kdyby za ní neposlal Yesunga, byla by teď Gabriela mrtvá.
Jongsoo si skousl ret a vyjmul první kulku. Dostal se k ní celkem snadno a ta druhá nemohla být daleko. Jenom by ho zajímalo, proč mířili na Yesunga a ne na něj. Ale to teď nemůže řešit. Teď ho musí zachránit.
Vyjmul i druhou kulku a spokojeně se usmál. O a teď to jenom zašít.
"Gabi-shi? Podáš mi jehlu a nit?"
Gabi trhla hlavou a krátce se na něj podívala, až doteď sledovala Yesungovu tvář. To, že mu tohle všechno dělali při úplném vědomí, ji bolelo víc, než jeho.
Rychle však kývla, nechtěla jeho utrpení prodlužovat a tak sáhla za sebe a podala Jongsoovi, co požadoval.
Ten mu zručně zašil ránu a potom to znovu všechno vydezinfikoval.
"Hotovo, teď musíš hodně odpočívat, jasný Yesungu?"
"Chováš se jako můj starší bratr."
"Jsem starší." Vyplázl a něj Jongsoo jazyk a pak se otočil a Gabi. Na její tváři byla znát úleva.
"Musí si teď odpočinout. Odnesu ho do pokoje a pak si promluvíme, ano?" usmál se na ni a pohladil ji po tváři.
Gabriela jen kývla.
Jongsoo se sehnul pro ležícího Yesunga a odnesl ho do jednoho z pokojů.

Gabriela si prohlížela přízemí. Prostorný obývací pokoj s velkými okny, k tomu byla propojená jídelna. Kuchyně byla oddělená. Všechno to bylo laděno do světlých barev. Pohovka, na které ošetřovali Yesunga, byla černá se skvrnkami od krve.
Bude to muset očistit, pomyslela si okrajově.
Přešla do kuchyně a vyhlédla oknem ven. Kdo by si pomyslel, že za domem bude prostorná zahrada, která se bude měnit v les.
"Uložil jsem ho, bude chvilku odpočívat a doufám, že i usne, protože to pro něj bude lepší. Pojď ke mně Gabi."
Blondýnka se otočila a vrhla se do náruče svému bratrovi. Pevně ho objala a zabořila mu tvář do hrudi.
"Děkuju ti Jongsoo." Zamumlala a po tváři jí stekly slzy.
"Udělal bych pro tebe všechno na světě, Gabi-shi." Líbnul jí do vlasů.
"Chceš udělat kávu, nebo čaj?"
"Radši to kafe, děkuju, bráško." Usmála se a sedla si na bílou barovku, která stála u pultu.
"Jak ses vůbec měla u Yesunga? Něco říkal, ale tak, chtěl bych to slyšet od tebe."
"Zprvu jsem tam vůbec nechtěla být, ale byla jsem nemocná. Pak jsem si na něj zvykla. Okouzlil mně tím, jak hraje na piano, začal se o mně starat. Nakonec jsem s ním byla ráda. Bála jsem se toho, co bude, až odjedu, protože by ho nemohl nikdo hlídat." Gabriela se odmlčela. O tomhle by mu měl říct Yesung sám.
"Proč hlídat?" podivil se Jongsoo a zalil jim oběma kávu.
Gabriela si promnula prsty.
"Měl by ti to říct sám."
"Gabi-shi…"
"No dobře, dobře, má nemocný srdce a bere na to prášky." Vyjekla Gabi a podívala se na svého bratra. Ten se tvářil šokovaně.
"Ale, proč mi to neřekl?"
"Tenkrát mi řekl něco v tom smyslu, že tobě záleží víc na mně než na něm. Že nebudeš zbytečně riskovat můj život, abys zachránil jeho."
Jongsoo se zamračil. Yesung mu neříkal všechno…
"Tak ho zachráníme teď." Pokrčil Jongsoo rameny a napil se kávy.


Gabi pozorovala ležícího chlapce. Už u něj seděla asi hodinu. Jongsoo ji sem poslal, protože sám musel ještě něco zařídit. Yesung spal, klidným spánkem, dostal nějaká sedativa, aby mu bolest ustoupila. A Gabi měla alespoň čas na přemýšlení. Prohlížela si jeho krásou tvář. Byla uvolněná spánkem. A Gabriela si chtěla zapamatovat každý detail. O vlásek unikl smrti. Smrti, která se jí zdála noc, co noc a ona z ní byla vyděšená. A teď tady ležel, zraněný, ale v pořádku. Zvedla se, že židle a sedla si k němu na postel. Odhrnula mu červené vlásky z obličeje a pohladila po tvářích. Byl tak dokonalý. Teď už to věděla jistě. Milovala ho.
"Gabi" zaslechla jeho skřípavý šepot a rychle se podívala do jeho očí, které se na ni upírali s něhou a láskou.
"Díky bohu" vydechla a znovu ho pohladila po tvářích.
"Jsi v pořádku?"
"Já jo." Zasmála se. "A ty?"
"Jak nejvíc to jde." Pokusil se zvednout, ale jemně ho zatlačila zpět.
"Musíš odpočívat. Jsi zraněný. Jongsoo tě ošetřil a zašil ti ránu, ale pořád je to čerstvý."
"Je tedy naživu? To je dobře. Bál jsem se."
Pohladila ho po vlasech. "Nemusíš, to on zabil ty, kteří se tě pokusili zabít. A pak tě ošetřil. Yesungu?"
"Hn?"
"Máš tady ty prášky?"
"Ano, vozím je všude s sebou. Proč se ptáš?"
"Jongsoo tě je tak nepustí, tak abys byl v pořádku."
"Tys mu o tom řekla?"
"Musela, přinutil jsem ji k tomu. Jak se cítíš?" otázal se Jongsoo, který stál ve dveřích se založenýma rukama.
"Dobře" přikývl zmateně Yesung a podíval se na Gabrielu. Ta si ho měřila starostlivým pohledem.
"Ty prášky mam v palubce auta." Řekl ještě Yesung. Jongsoo přikývl. Byl rád, že se Sung na Gabi nezlobí. V podstatě za to mohl on.
"Teď tě nechám odpočívat. Byl to dlouhý den. Ty prášky budeš mít v kuchyni." Řekl ještě blonďák a pak vyšel ze dveří.
Yesung se zaměřil na svou svěřenku. Vlastně… teď už k ní neměl žádné závazky. Už ho nepotřebovala.
Zamračil se.
"Proč se mračíš, Sungie?"
"Už mně nepotřebuješ." Zašeptal on. Svůj úkol splnil.
"Jak nepotřebuju. Co to meleš?"
"No, máš Jongsooa a to je všechno, co jsi chtěla ne? Já až se uzdravím, odejdu a ty už mně nikdy nebudeš potřebovat."
Gabriela se na něj nevěřícně podívala. Ten kluk je snad pod drogama nebo co. Na to, že bere sedativa, opravdu nehleděla.
Naklonila se nad něj a vzala mu tvář do dlaní.
"Teď mně pořádně poslouchej. Jsi pro mě stejně důležitý, jako Jongsoo. A nepočítej s tím, že až se uzdravíš, že odejdeš. Ty tady hezky zůstaešv se mnou a s mým bratrem. Yesungu…" Gabi se odmlčela a podívala se na ležícího chlapce. To, co se chystala říct, bylo něco zásadního. Něco, co neříkala každý den. To, co řekla jsem svému bratrovi a své rodině.
Místo toho se raději sklonila k jeho rtům a jemně je políbila. Přejela po nich svými a začala z nich lehce uždibovat. Tenkrát políbil on ji. Tak teď byla řada na ní. Naposledy je ještě polaskala a pak se od nich odtrhla.
"Miluju tě, Yesungu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama