Moon and Tail - 7.Kapitola

29. srpna 2013 v 14:30 | Rose |  Moon and Tail
Bylo sobotní ráno a otevřeným oknem proudil do pokoje horký vzduch. Yesung se nespokojeně zavrtěl a shodil ze sebe teplou přikrývku. Bylo mu neskutečné horko. Vedle něj sladce spala Gabi. Zamračil se. Když mu před týdnem řekla, že její noční můry neskončily, ale naopak se opakují, snažil se jí vymluvit, že tohle se nikdy nestane. Bál se, že lže. Branže, ve které Jongsoo pracoval, byla nebezpečná. Kvůli sestře skončí, ale vždycky bude někdo, kdo ho pozná z minulosti. Kdo bude vědět, že Jongsoo je i Leeteuk.


Yesung to jméno nesnášel. Znamenalo pro spoustu lidí zkázu. A znamenalo pro ně dva lež a hru, kterou museli dohrát až do konce. A ani o milimetr neodstoupit od své role v ní. Problém byl, že Gabriela do tohohle světa neměla patřit. O světa plného drog a násilí, někdy laciných kurev a sexu. Už dávno nebyla nevinná, o to se postarala ulice, ale Jongsoo chtěl, aby zůstala uchráněna toho, co on vybudoval. Neměl žádné přátele, kromě jeho. Neměl nikoho. Jen ji.

Lehl si na bok a tiše ji pozoroval. Blonďaté vlasy jí spadali od andělské tváře, tolik podobné té jeho. Avšak chyběl jí ďolíček, který měl na tváři a který dokázal prozářit každý jeho úsměv. Yesung s úsměvem zavrtěl hlavou. Přemýšlí tady, jako kdyby se zamiloval do Jongsooa a ne do jeho sestry. Teď už to věděl. Dokázal se do ní zamilovat v průběhu toho měsíce, co u něj byla. Netušil, jak se to stalo. Nevěděl kdy, ale bylo to tady a vědomí, že ji za necelé tři týdny ztratí z dohledu i ze života ho bodalo do srdce, jako tisíce malých jehliček. Tiše si povzdechl. Bude muset zavolat Jongsoovi. A dát mu zase pár informací. Ještě jednou se na spící Gabi něžně usmál a pak vstal z postele.

I ji probudilo horko. Asi v devět hodin se vyhrabala z postele a sešla ze schodů. Ale ani dole Yesunga nenašla. Nakrčila obočí. Zvykla si, že buď se vedle něj probouzí, nebo jej vždy najde v kuchyni, jak dělá snídani. Pozorně se ještě jednou rozhlédla po chodbě, když tu zaslechla jeho hlas. Vycházel z jeho pracovny. V té místnosti ještě nebyla. Yesung ji tam nepouštěl a ona tam bez jeho dovolení nechtěla jít. Avšak teď se přiblížila a opatrně naslouchala.

"Leeteuku, pochop to. Nemůžu ji teď vytrhnout z tohohle světa. Ty jsi určil podmínky pro to, aby pak mohla tam, kam chceš. Počkej, až odmaturuje, prosím tě o to. Chtěl jsi pro ni zázemí a jistotu. Má jen necelé tři týdny. Nech ji tady. Prosím. Leeteuku. Jako tvůj přítel, tě prosím nech jí v klidu vystudovat."
Yesung se na chvilku odmlčel a pak se zamračil. Jongsoo mu říkal, že po něm jdou.
"U mě je v bezpečí. A tebe znají jen pod přezdívkou. Nikdo neví, kdo jsi doopravdy, Jongsoo."


Gabriele se zatmělo před očima. Yesung právě mluvil s jejím bratrem. A on byl podle všeho v nebezpečí. A měl přezdívku. Leeteuk. A jeho nepřátelé jej znali pod tímto pojmenováním.
Rychle odstoupila od dveří a zamířila si to do kuchyně. Yesung by neměl vědět, že poslouchala cizí rozhovor. I když se vlastně z valné části týkal jí. Rozhodla se, že mu udělá snídani, aby skryla nervozitu. Chtěla vědět, co je teď Jongsoo vlastně zač. Ale nemohla se ho zeptat. To věděla až moc dobře.
"Dobré ráno. Už ses probudila?" zeptal se překvapeně Yesung a musel se usmát. Po tom nepříjemném rozhovoru s Jongsooem, byla její přítomnost přímo balzám na duši.
"Jo, probudilo mně to horko. Dáme si zase chleba s arašídovým máslem, nebo chceš radši něco jiného?"
"Udělej mi, co tobě, aby ses nemusela dělat s něčím jiným navíc." Yesung se podíval na její napjatá záda a čekal, kdy nakousne opět Jongsooa. Moc dobře věděl, že byla za dveřmi, slyšel ji přicházet i odcházet. Ale nezlobil se na ni. Jen čekal, jestli ji tohle téma bude zajímat. Když pořád mlčky mazala chleba, rozhodl se, že nakousne jiné téma.
"Chtěl bych tě dneska někam vzít. Asi víš, že můj čas s tebou se rapidně zkrátil a po dnešním telefonátu se zkrátil ještě o týden. Jongsoo předpokládá, že když skončíš zkoušky, nebude potřeba, abych tě tady dál držel. Proto tě za ním zavedu. Ne hned. Až za dva týdny."
Gabriela jen kývla. Naservírovala Yesungovi na stůl snídani. Zasedla naproti němu a pozorně si ho prohlídla. Měla ho ráda. Opravdu.
"Kam pojedeme?"
"Kousek za Londýnem, je malá vesnička. Chtěl bych ti to tam ukázat. Jednou… jednou by ses tam mohla podívat." Usmál se.
Pohlédla mu do hlubokých očí. "Určitě" kývne a také se na něj usmála.


Nemohl si pomoc. Prostě jí sem musel vzít. Věděl, že mají tak málo času. Věděl, že co nevidět ji bude chtít Jongsoo u sebe. Nedivil se mu. Věděl, jak je skvělá. Z ušmudlané holky z ulice, co byla drzá a nestála o ničí pomoc, se vyklubala hodná dívka, kterou on miloval.
Znovu si povzdechl. Seděl na nízké lavičce, slunce ho hřálo do zad a pozoroval ji, jak se nadšeně prochází kolem malé říčky, která si linula vesnicí.
"Sungie?"
"Hn?"
Přisedla si k němu a zaclonila si oči proti sluníčku.
"Neměla bych se tě ptát, ale … žijeme spolu v domě už tak měsíc. Na co bereš prášky? Jestli mi nechceš odpovídat, tak nemusíš, ale … chtěla bych to vědět." Přiznala se se zarděním blondýnka.
Yesung chvilku mlčel. Tak si všimla, že do sebe každé ráno rve prášky.
"Beru je na srdce. Mám na něm šelest a tyhle prášky mi to normalizují. Kdybych je nebral, dlouho by to normální nevydrželo a já bych musel na operaci. Byla to poslední možnost. Poté okamžitá léčba."
"Ale… proč jsi na ní nešel?"
"Musel jsem tě hlídat ne? A navíc, Gabrielo, s mým povoláním, to ani nejde. Jsem soukromý detektiv, a jak bych to asi zaplatil? Tvůj bratr mi platí hodně slušně, ale i tak. Nešlo by to."
Gabriela se zamračila.
"Jongsoo o tom ví?"
"Ne. Neriskoval by můj život."
"Jsi jeho jediný přítel."
"A ty jsi jeho sestra. Ty prášky… smiř se s nimi Gabi. Budu je brát, dokud se nerozhodnu jinak."
Gabriela sklopí oči. Slunečný den, jako kdyby pro ni potemněl. Jako kdyby slunce ztratilo svou zář.
"Yesungu?"
"Hn?"
"Máš mně rád?"
Sungie se na ni podíval. Nedívala se mu do očí. Upírala svůj pohled na pomalu tekoucí vodu a zamyšleně si hryzala ret. Co od něj čeká za odpověď? Snad to už sama musí vědět.
Natáhl po ní ruce a pěvně ji k sobě přitiskl.
"Mám tě hodně rád, Gabrielo. Daleko víc, než si dokážeš představit." Zašeptal a sklonil hlavu tak, aby neviděla tu jedinou slzu, která mu stekla po tváři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama