Moon and Tail - 6.Kapitola

24. srpna 2013 v 11:30 | Rose |  Moon and Tail
Gabriela vytřeštila oči. Venku byla stále tma, ale ji opět probudila noční můra. Byla sobota, někdy nad ránem.
Nejprve si myslela, že ji pořád drží ruce, které ji chtěli ve snu od mrtvého Yesunga odtrhnout, ale pak si vzpomněla, že je to on. Že je živý a zdraví. Yesung u ní teď trávil každou noc a pevně ji objímal. Chránil ji, aby se jí nezdály ty noční můry, které okusila před nedávnem. Co bylo ale nejhorší, ony se vrátili. Plíživě se k ní blížili, až ji opět přemohli.


Trhavě se nadechla a otočila se na bok. Yesung vedle ní ležel na zádech, ale jednu ruku měl ochranitelsky položenou na jejím bříšku. Gabriela ho pozorovala. Ve spánku měl uvolněné rysy, jako kdyby věděl, že jim nic nehrozí.
Měla by mu o těch snech říct. On se neptal. Ani to ráno, kdy poprvé v noci přišel, aby ji uklidnil. A aby jí přišel ukrást polibek. Na to Gabi vzpomínala s úsměvem. Tu noc ji jen lehce políbil a pak jí znovu z tváří setřel slzy. S tichým šeptáním ji položil do peřin a objal ji. Tu noc se jistě nevyspal. Byl tam s ní a jí už se nic zlého nezdálo. Ale teď to tady bylo znova. Ten lezavý pocit strachu. Moc si z tohohle snu nepamatovala, ale zase svírala mrtvého Yesunga v náručí.
Vrátila se do přítomnosti a podívala se znovu na jeho spící tvář. Byl krásný. Ty červené vlasy mu slušely snad ještě víc, než ty černé. A přesto se v jeho výrazu cosi změnilo. Za měsíc měla končit školu a pak ji on zavede za Jongsooem. A jak se ta doba blížila, Gabriela pozorovala v Yesungových očích stále větší zmatení a smutek.
Netušila co znamená, dávno zapomněla na lásku. Dávno…
Spokojeně se usmála a zavrtala se hlavou do ohbí jeho ramene. Byl čas spát, ne?


Probudili ji sluneční paprsky. A známá vůně. Ze snu se usmála a zavrtěla se. Nepatrně pootevřela oči a setkala se s Yesungovým pohledem. Líbilo se jí takhle se probouzet. Takhle… v jeho náručí.
"Dobré ráno. Nezdálo se ti v noci nic?" zeptal se s úsměvem Yesung a odhrnul si ofinku z čela.
"Ani ne." Usmála se blondýnka a rozhodla se mu ještě na chvíli zatajit to, co ji trápilo tak dlouho. Ty sny, kdy jí umíral v náručí. Yesung ji zkoumavě pozoroval. Ale její křik ho dnes v noci nevzbudil, tak si přestal dělat starosti.
"Kam chceš dneska vyrazit? Je mi líto zůstat tady, když je venku tak krásně. A ty konečně nemusíš zase do školy, co?" zeptal se se smíchem Yesung. Pravda byla, že Gabriela neměla tu školu ráda. Už se těšila, až za měsíc vypadne a znovu uvidí svého bratra.
"Mohli bychom zajít na Londýnské oko. Vždycky jsem se chtěla na tohle město podívat z výšky. Musí to být ohromující pohled." Zašeptala a stulila se k němu. Najednou potřebovala zase cítit, že je v pořádku.
Yesung její gesto pochopil a pevně ji objal kolem pasu.
"Dobře můžeme tam zajít teď dopoledne, pak si dáme někde pořádný oběd a ještě se projdeme, co ty na to?"
"Myslím, že je to skvělý nápad." Usmála se do jeho trička a ucítila ve svých vlasech lehký polibek.
Choval se k ní něžně. Tak něžně jak to jen šlo. A ona mu to oplácela zdvořilostí a pokorou.
"Tak a teď vylezeme. Dáme si snídani." Zazubil se a pustil ji. Najednou ji popadl stísňující pocit. Jako kdyby ji tím svým objetím vháněl do života jistotu, kterou nemohla čekat od nikoho, jen od něj. A od Jongsooa, samozřejmě.
"Dobře" usmála se a vylezla z postele. Podle svého zvyku zmizela v koupelně a tam se upravila. Dlouhé vlasy si svázala vysoko do culíku a na dnešní výlet do ulic si oblékla džínové šortky a růžovo bílé pruhované tričko.
Yesung mezitím udělal snídani. On měl na sobě ještě plandavé kalhoty od pyžama, jenom tričko, ve kterém dneska výjimečně spal, už odhodil.
Položil čaj na stůl a jal se mazat chleba. Už dávno si všiml, že Gabriele chutná k snídani zásadně chleba s arašídovým máslem. Dřív mu to přišlo divné, ale teď už ho s ní jedl také.
Domazal chleba a ustaraně se podíval na schodiště, vedoucí do chodby. Ta malá byla ještě pořád nahoře. Slyšel ji, jak si něco prozpěvuje. S úsměvem zakroutil hlavou. Ta holka byla jako uragán. Nespoutaná a dech beroucí.
"Tak jsem tady. Jéé. Ty jsi zlatej. Mňamky." Olízne se imaginárně a pak se vrhne ke stolu. Yesung se znovu zazubí. Jo, to se dalo čekat. Tahle její reakce byla téměř předvídatelná.
"Tak to sněz. Musíš trošku přibrat. Dobrou chuť." Popřál jí a sám se napil čaje. Hodil do sebe prášek a potom zasedl ke stolu. Gabi už si dávno všimla, že je Yesung bere, ale neměla odvahu, zeptat se na co jsou.
A tak jen pokrčila rameny a znovu se zakousla do chleba.

"Pojď, nebo to nestihneme." Zasměje se Gabi a rychle se rozběhne ke vstupu do jedné kapsle londýnského oka. Yesung, držící ji za ruku, trošku klopýtne, jak nečeká, že se mladá dívka rozběhne, ale vyrovná to a za chvíli už jí táhne spíš on. Byl vycvičen i k útěku, tudíž běhat umí. Doběhnou právě včas. Kapsle se za nimi zavře a oni se rozjedou.
Yesung vidí jak Gabriele září oči. Vidí v nich to nadšení, které sálá z každé buňky jejího těla. Dovede ji až k velkému oknu a tam si za ni stoupne. Objeme ji a položí si bradu na její rameno. Ukazuje jí každou památku, která je z oka vidět. Byl tady snad desetkrát, za dobu, co tady v Londýně bydlí. Ale nikdy nebyl spokojenější. Gabriela ho zaujatě poslouchala a přitom vnímala jeho vůni. Jeho hlas, který ji šimral na kůži, pokaždé když promluvil.

Najedli se v restauraci poblíž centra a potom se vypravili ruku v ruce na procházku Londýnem. Byl to krásně strávený den a oba dva na chvíli zapomněli na starosti, které je tížili.
Večer zakotvili u Temže a procházeli se podél ní.
"Sungie?"
"Hn?"
"Nechtěla jsem s tím začínat, ale asi budu muset."
Yesung se zastavil a vzal její tvář do dlaní. "Co se děje, Gabrielo?"
"Ty noční můry pokračují. A…a pokaždé jsi v nich umřel, Yesungu. Nevím proč, ale hrozně mně to vždycky vyděsí. Pokaždé umřeš jinak, ale umřeš a já už nemůžu dál." Yesung pocítil pod svými prsty slzy. Rychle je setřel a pak se na ni podíval.
"Každý jednou umře. Já vím, že je to děsivé, když se o tom někomu zdá, Věř mi, zažil jsem to. Ale jsou to jen sny, Gabi, jenom sny. A ty nejsou realita."
Pevně ji objal.
"Nejsou?" zašeptala do jeho trička a zabořila tvář do jeho hrudi.
"Ne." Řekl stejně tiše. "Nejsou."
Ale bál se, že lže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama