Moon and Tail - 5.Kapitola

19. srpna 2013 v 14:30 | Rose |  Moon and Tail
"Fakt tam musím? Yesungu…" kňourala Gabriela a dívala se na světlou vysokou budovu. Na školu, která se na dva měsíce stane i její.
"Musíš. Je to podmínka. Dodělej jí, Gabi a já tě za ním zavedu. Dneska máš jen pět hodin, to přežiješ. Pak tě vyzvednu a zajdem si na oběd. Ahoj." Rozloučil se s ní a nechal ji tam stát.
"Proklatej hajzl" zabrblala si pod nos a znovu se rozhlédla. No, dobře, dobře. Byla to podmínka.
Nadhodila si na zádech batoh s učebnicemi, které dokázal Yesung někde ze dne na den vykouzlit a zamířila ke škole. Nevěděla, jak se chovat. Nebyla ve škole tři roky. Odvykla si na pravidelný řád a naopak si musela zvyknout spoléhat se sama na sebe a na nikoho nebrat ohledy. Jednu dobu se uměla i obstojně rvát.
Pohodila blonďatými vlasy a zamířila do školy.



Nedbala na zvědavé pohledy ostatních spolužáků, ani na vyptávání se učitele. Pravdu jim říct nemohla a tak radši mlčela. Když se jí zeptali, u koho žije, řekla, že u přítele. Byla to trošku lež, Yesung nebyl ani v nejmenším přítel, ale naučili se tolerovat toho druhého a to bylo hlavní.
Už tam vlastně byla čtrnáct dní a za tu dobu si na něj zvykla. Někdy ji v noci trápily noční můry, že je znovu na ulici, že nemá co jíst, že je zase neumytá. Jindy to byly obrazy z dětství, které ji deptaly snad ještě víc, než strach z toho, že je znovu venku.
"Gabrielo!" z přemýšlení ji vytrhl hlas fyzikáře, který si ji měřil navztekaným pohledem.
Gabi odtrhla svůj pohled od světa za oknem. "Ano?"
"Dávejte prosím pozor na výklad, ano?"
"Jistě." Odpověděla s úšklebkem a začala si zapisovat poznámky. Přece si neudělá zle, když je tak málo do konce. Do konce hodiny už moc nezbývalo, a jelikož to byla její poslední hodina, moc vrásek jí to nedělalo. Byla zvědavá, jestli pro ni Yesung dorazí. A i kdyby ne, cestu do jeho domu zná.

Zazvonilo a ona si líně posbírala věci. Když vyšla ven z budovy, hned ho spatřila. Yesung se opíral černé volvo. Gabriela naklonila hlavu na stranu. Zdálo se jí to, nebo na něm bylo něco nového?
Vlasy! Došlo jí to ihned. Místo tmavě černých delších vlasů, měl teď na hlavě něco podobného, jenom v temně červené barvě.
"No ne, já zírám. Sluší ti to." Usmála se.
"Rád tě vidím celou. Tak co škola?"
"V pohodě mami." Zaironizovala Gabi a nastoupila do volva.
Yesung se ušklíbl a nastartoval. Nejeli nijak dlouho, zaparkovali v centru a vypravili si do nedaleké restaurace. Za tu dobu, co ji měl doma, jí někde vykouzlil oblečení na léto, jako byli tmavě červené šaty, které měla teď na sobě, nějaké trička, kraťasy a tak různě.
"Ne, teď vážně. Jak to probíhalo? Chci vědět, jestli nemáš problémy a jak sis sedla s učiteli. Jongsooa to zajímá."
"Takže, ty místo toho abys mně za ním zavedl a já si s ním promluvila, tak nám budeš dělat prostředníka?"
"Na tyhle dva měsíce? Ano!" řekl Yesung a zadíval se před sebe.
"Krucinál se vším."
"Měla by ses ovládat, Gabrielo. Brzo se mně zbavíš. Tak to vydrž." Yesung se posadil na židli a počkal až si Gabi vybere jídlo. Sám už věděl, co si dá.
"Nějaké přání?" zeptala se ho mile servírka.
"Já si dám opečené brambory, krutí maso a zeleninu. A ty zlato?" usmál se Yesung na Gabrielu a skoro se ušklíbl. Ta dívka málem nezadržela zavrčení. Vzápětí na to se usmála. "To samé miláčku. Děkuji." Podala servírce menu a ta odešla.
Gabi se naklonila k Yesungovi. "Ještě jednou mi řekneš zlato, zakroutím ti krkem." Zavrčela a pak se pohodlně opřela o opěradlo.
"Odpoledne nám slibně začíná." Zamumlal Yesung s pohledem upřeným z okna.


Gabriela se převalila na posteli a zaposlouchala se do plynulých tónů, které zní domem. Za těch čtrnáct dní co tu byla, si zvykla při nich usínat. Popravdě? Netušila, jestli se jí po nich nebude stýskat, až bude s Jongsooem.
Ale blbost, okřikla se v duchu. Bude mít bratra a tóny piana už nebude potřebovat. Přesto se však zase zaposlouchala do krásné melodie, teď už tak známé. Yesung hrál každý večer stejné skladby. A ji to uklidňovalo. Položila se pohodlněji a zadívala se z okna.
Yesung dohrál a pak se od piana zvedl. Byl čas spát. Zítra poveze Gabrielu opět do školy. Musel se připravit na ten den, plný boje. Pořád chtěla Jongsooa najít sama. Netušila, že je to tak nebezpečné.
Krátce se osprchoval a potom vyšel do pokoje. Gabriela ještě pořád spala v jeho ložnici.


Jeli. V nočních ulicích Londýna nebylo živáčka. Někam ji vezl. Věděla kam a těšila se. Konečně ho uvidí. Konečně, po tolika letech.
Zabočil do zatáčky a najednou prudce zastavil. Slyšela, jak zaklel. Vyděšeně se na něj podívala a pak pohlédla přes palubní sklo. Netušila, co se děje.
"Běž, Gabrielo. Já se za chvilku vrátím. Běž, dokud si tě nevšimli."
Nechápala nic, ale poslechla ho. Otevřela dveře a pak pohlédla Yesungovi do hnědých očí. Do těch milovaných očí.
"Slibuješ?"
"Vrátím se. Slibuju." Pousmál se, ale Gabriela tušila, že lže. Ale nevěděla proč. Odstoupila od auta do stínu a opatrně vykoukla. Yesung taktéž vystoupil z auta a vydal se k autům, které stáli nedaleko. Nemohla potlačit slzy. Věděla, že si jde pro jistou smrt.
Yesung se s nimi dlouho dohadoval, ale pak se jen objevila pistole a střelila ho do srdce. Gabriela zalapala po dechu. Slzy se jí spustily z očí. Auta nečekala, odjela a Gabriela se bez přemýšlení rozběhla k ležícímu Yesungovi.
"Sungie" zavzlykala.
"Promiň" zašeptal. Z úst se mu vyhrnula krev.
"Nemluv. Někoho zavolám. Budeš v pořádku." Její slzy dopadly na jeho tvář.
"Je pozdě, Gabi. Moc pozdě. J- Jongsoo u-už si pro t-tebe jede. Tak t-tady vydrž, p-prosím."
"N-ne" vzlykla znovu.
"Miluju tě." Zašeptá Yesung a z posledních sil jí pohladí po tváři. Gabriela zavře oči. Musí to být sen. Ale když je znovu otevře, už na ni hledí jen dvě vyhaslé hnědé oči.
"Yesungu!!!" ozval se ulicí její zoufalý výkřik

"Pšt. No tak Gabrielo. Jsem tady. Jsem tady."
Přicházela k sobě. "Umřel jsi" vzlykla.
"Ne, jsem tady. Jsem tu s tebou." Držel ji pevně v náručí a jemně se pohupoval. Věděl, že takhle se uklidňují malé děti. Doufal, že to k něčemu bude. Jemně tu plačící dívku hladil po zádech a šeptal jí uklidňující slova.
Netušil, co ji vyděsilo, probudil ho výkřik jeho jména. A od té doby ji tu uklidňoval a ona nepřestávala vzlykat.
Nešetrně ji vzal za ramena a odtrhl se od ní.
"Podívej se na mně!" přikázal.
Gabriela se na něj podívala uslzenýma očima a zatěkala pohledem.
"Jsem naživu, Gabrielo. Jsem živý. Byl to jen sen. Jen pouhopouhý sen, který nic neznamenal. Rozumíš mi?"
Přikývla stále neschopná slova. Pořád byla vyděšená z toho snu.
Yesung ji pozoroval. Byla tak vyděšená. Ale proč? Proč byla vyděšená ze snu, který se nemůže splnit? Jemně jí setřel slzy z tváří a pak si ji znovu přitiskl k sobě.
Poslouchala pravidelný tlukot jeho srdce a pomalu si začala uvědomovat, že TOHLE je skutečnost. Že to, co před chvilkou prožívala, byl jen blbý sen. Yesung žil a byl tu pro ni. To si uvědomila, až teď. Už celých čtrnáct dní tu byl jen a jen pro ni.
"Děkuju" zašeptala mu do nahé hrudi.
"Za co?" zeptal se zmateně.
"Za to, že jsi tu pro mě. Vůbec si to neuvědomuju. Dělám ti jen problémy."
"No tak, Gabrielo, uklidni se. Žádný problémy mi neděláš." Řekl jemně a usmál se. Znovu ji pohladil po hlavě a vtiskl jí polibek do vlasů.
A pak se najednou sklonil a políbil ji na rty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama