Moon and Tail - 4.Kapitola

14. srpna 2013 v 12:00 | Rose |  Moon and Tail
"Cože?" vyjekla Gabriela a vytřeštila na Yesunga oči. To co jí teď řekl… ne to nemohla být pravda… vždyť… vždyť… ale doprdele se vším.
"Mluvím pravdu. Tvůj bratr si mně najal, abych tě hlídal. Jestli ho chceš najít, pomůžu ti. Ale ne hned. Teď se musíš dát do pořádku. Měla bys nastoupit do školy. A dodělat jí. Co jsem od něj slyšel, chyběli ti jen dva měsíce, že? Tak je teď doděláš. A pak si najdeš práci. A teprve pak tě zavedu za Jongsooem." Řekl nekompromisně Yesung. Nedodal, že ani jedno z toho není z jeho hlavy. Vymyslel to on, aby věděl, že jeho malá sestřička je zabezpečená.


"Co prosím? Ty se mi snažíš rozkazovat? A jinak zdravíčko slouží? Hele já ti fakt děkuju, že jsi mně vzal z tý ulice až sem, ale nebudeš mi říkat, co mám a nemám dělat. Nemáš na to žádné právo. A pokud mi nepomůžeš najít Jongsooa ty, tak si ho najdu sama." Gabriela se pokusila vstát, ale byla stažena zpátky na pohovku.
"To by mně zajímalo, jak ho najdeš. Nevíš kde je. Nemáš o něm žádné zprávy. Ani nevíš, KDO je!"
To ji znovu umlčelo. V podstatě teď ležela na pohovce, Yesung jí svíral zápěstí a skláněl se nad ní. Jeho černé vlasy ji lechtali na tváři.
"J-jak kdo je?"
"To zjistíš, až ho potkáš. Věř mi, Gabrielo, že bude lepší obětovat dva měsíce a pak svého bratra uvidíš. Když teď odejdeš, nenajdeš ho, tím si můžeš být jistá. Jenom se mnou to můžeš dokázat."
"Nevěřím ti." Prskla mu do tváře.
"Ale to bys měla!" zevrčel.
"Proč?"
"Krucinál, nejsi tak blbá, abys to jednou nepochopila. Vím o něm jen já. Vím, kdo je a kdo byl. Jenom já. A já jsem ten, kdo ti může pomoc. Tak na to sakra přistup."
Chvíli se na něj dívala přimhouřenýma očima. To, co v nich viděla, ji vyděsilo. Ta starost, ten slib, že jí pomůže, že ho najde. Proboha.
Zavřela oči před tou vlnou slibů a tiše si povzdechla. Nakonec rezignovala.
"Dobře." Řekla tiše a on ji pustil. Teprve teď si uvědomila, že jejich tváře od sebe byly vzdálené jen pár centimetrů.
Yesung ji vytáhl dosedu a upřeně se na ni podíval.
"Jen co se uzdravíš, zařídím ti přestup na školu a tam si ty dva měsíce dochodíš. A pak tě vezmu za bratrem, ano?"
"Jo" zamručela a založila si ruce na prsou.
Yesung ji pozoroval. Vypadala roztomile, když jí tváře zrůžověly rozčílením. Před chvilkou měl pocit, že se na něj vrhne, když jí řekl, že ji teď za jejím bratrem nevezme.

Ale Jongsoo si to tak přál. A Yesung, i kdyby chtěl, s tím nemohl nic dělat. Platil mu, aby našel jeho sestru, a aby ji v příhodnou dobu donutil jít do školy. Přesto na ni neměl vyjet. Nezasloužila si to. Věděl, co si ti dva vytrpěli. Jongsoo mu důvěřovat a tak mu řekl všechno, co si v dětství prožili. Byli od sebe násilím roztrhnuti a na každém z nich to zanechalo stopy. Gabriela skončila na ulici, jako zlomená dívka a Jongsoo? O tom raději pomlčet. Nevzpamatoval se ze ztráty sestřičky, ani po tolika letech. Sice ta ztráta byla jen dočasná, ale i to člověka poznamená. A Yesung věděl, jak ten muž trpí. Znal ho už více jak pět let a Jongsoo mu plně důvěřoval. Tak jako Yesung důvěřoval jemu.
Svěřil by mu do rukou i svůj vlastní život. Přesto si nějak nedokázal představit, jak Gabriela zareaguje, až zjistí, co je její velký bratříček teď zač. Poočku se na ni podíval. Seděla, stále uražená a koukala se na televizi.
Yesung si skousl ret. Asi to přehnal.
"Gabi?"
"Hmm?" ozvala se naštvaně.
"Promiň. Neměl jsem tak vyjet. Mám nervy na pochodu. Odpusť." Ozval se.
Gabriela odtrhla pohled od televize a nepatrně se usmála. "V pohodě. Neměla jsem být tak drzá. Asi si půjdu lehnout. Jsem unavená. Dobrou noc." Aniž si to uvědomila, nevědomky si přivlastnila Yesungovu ložnici.
"Dobrou noc." Popřál jí a sledoval ji, dokud nevyšla z pokoje. Tak jak to vypadalo, tak si dneska ustele vedle v pokoji.
Usmál se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama