Dcera bohů - 3. Kapitola

23. července 2013 v 14:26 | Mannaz |  Dcera bohů
Sam a já jsme zrovna hráli jednu stolní hru, když jsem zaslechla ze zdola nějaké hlasy.
"To je táta," s těmito slovy vyskočila na nohy a uháněla ze schodů.
Já jsem šla pomalu za ní. Když jsem byla dole, uviděla jsem pana Smithe, jak si odkládá deštník do stojanu. Ani jsem si nevšimla, že se venku rozpršelo.
"Tak to jsi ty, ta co se nedávno přistěhovala a na chvíli pohlídala tu naši zlobivku," řekl pan Smith a při posledním slově kouknul na Sam.
"Tohle je Abigail, nová bráškova kamarádka. Je s ní velká sranda. A má doma taky pejska," zavolala na táta Sam, zatímco mě tahala do prostřed místnosti, kde teď stál její táta.


"Moc mě těší," řekl a podal mi ruku, aby si se mnou mohl potřást rukou. "Taylor mi řekl, že nám dočasně hlídáš Sam. Doufám, že tě moc nezlobila, to je jedna z věci co opravdu umí. A taky mi Taylor řekl, že ještě nevíš kam půjdeš na školu."
"No to ještě opravdu nevím, ale snad do jedné ze státních škol," řekla jsem a prohlížela jsem si tatínka Sam. Měl tmavě hnědé vlasy, jako měla Sam, ale zatímco Sam měla rysy jako její matka, její bratr je měl jistě po otci. Jediný rozdíl byl snad v tom, že Taylor měl téměř stejnou barvu vlasů jako jeho matka, ale po otci měl rysy a modré oči.
Sam a já jsme šli zase hrát naši rozehranou hru, zatímco pan Smith šel do své pracovny. Asi po půlhodině jsme ze zdola zaslechly Taylora a jeho matku, která mu říkala, kam má odložit nákup.
"Jako by na tom záleželo, kam to položím. Co to hrajete?" Taylor si k nám přisedl a koukal na nás.
Hráli jsme zrovna jednu deskovou hru s malými hromádkami karet, která se jmenovala Activity.
"Já už bych asi měla jít domů, mamka se po mě jistě bude shánět. Zapomněla jsem jí nechat vzkaz, kam jsem šla," začala jsem se zvedat a šla jsem ke schodům. Na chodbě mě Taylor ještě zadržel.
"Nechtěla bys se mnou zítra jít do naší školy? Aspoň by ses mohla kouknout, jaký to tam je a seznámit se tam s pár mými kamarády. Jsou z tělocvičného klubu a celý rok trénujou na turnaje, soutěže a chodí tam i přes léto. Tak by sis mohla udělat v Maiami nějaké přátele," říkal mi a při tom mě držel za předloktí, abych mu ještě neutekla. "Nebo bychom mohli někam zajít třeba mi dva,"navrhoval mi a já jsem přikývla. Nakonec proč ne. Neznám to tu a takhle bych to tu aspoň trochu poznala a ještě se u toho i mohla pobavit.
"Klidně, mámě to jistě nebude vadit," souhlasila jsem a přesně v tu chvíli mi zazvonil mobil, mamka mi ho nedávno pořídila, aby mi mohla zavolat. Na Aljašce jsme nic takového nepotřebovali. Bylo to malé městečko a nikomu tam nic neuteklo.
Přijala jsem hovor a moje mamka se mě zeptala, kde jsem.
"Už jsem na cestě domů. Budu tam do deseti minut," s tím jsem telefon vypnula a dala si ho do kapsy kapsáčů, které jsem dostala k ukončení školního roku.
Taylor mě šel vyprovodit až k nám. Koneckonců, bydleli jsme od sebe jen kousek, jen pět domů.
Takže zítra s tebou můžu počítat, že by si se mnou šla do naší školy? Snad se mi podaří získat pro naši školu takového vynikajícího běžce, jako jsi ty," říkal mi s úsměvem. "A doufám, že bys se mnou pak šla ještě někam, třeba do kina. Budou dávat jeden skvělý film. Já ho už sice viděl, se Sam, ale rád bych ho viděl i s tebou," díval se na mě tak prosebným pohledem, že jsem nemohla odmítnout.
"Půjdu ráda," odpověděla jsem mu a otočila jsem se ke dveřím.
Doma mě mamka přivítala večeří a poté se mě ptala, co jsem celý den dělala.
"Vypadá to, že tě ten Taylor má docela rád, viď," koukala na mě mamka s potutelným úsměvem na tváři.
"Jsme přátelé, ale jo, je moc sympatický a milý. Jeho sestra je taky skvělá, v každé hře mě porazila. Navíc jeho rodina je taky moc přátelská. Nabídl mi, že bych mohla chodit k nim do školy. I Taylorův táta vypadal, že by mi klidně i pomohl dostat se tam. A ještě je to ředitel té školy a Taylor je součástí výběrového řízení. Mohl by mě tam dostat na sportovní stipendium, tím myslím to moje běhání. Takže bych tam asi hodně dělala atletiku. Taylor jde zítra kvůli něčemu do školy a mě vezme s sebou. Aspoň si to tam prohlídnu a rozhodnu se," začala jsem předstírat, že jsem ospalá. Jelikož mamka vypadala, že to moje mluvení o tom, co by pro mě Taylor udělal, naplnilo její mysl bezpočtem dalších otázek na téma kluci.
Nikdy jsem žádného kluka neměla. Jen jednou jsem měla rande s Christhopherem, ale oba jsme usoudili, že nám dvou je souzeno být jen přátelé.
Najděte si kluka ve městě, kde vás každý zná a kde každý kluk ve vašem věku je spíše jako váš bratr než kluk na chození. Ano výjimky se dějí, jako jedné mojí kamarádce Sue, začala chodit s klukem, se kterým chodila celý život do školy. Mezi nimi to začalo být vážné až půl rok před mým odjezdem.
Ve svém pokoji jsem našla Haskii jak spí na koberci. Vytáhla jsem svůj laptop a podívala se do mailů. Už jsem tam měla spousty zpráv od kamarádů a jedem od Artura. To mě překvapilo a otevřela jsem ho jako první.
Byl od babičky, neměla svoji emailovou adresu a tak napsala od Artura.


Ahoj Abigail,
Moc se mi po tobě stýská a ostatním taky. Počasí je tu krásné, přesně tak jak ho máš ráda. Jak se ti líbí Maiami? Už sis tam našla nějaký nový kamarády? Jaký je tvůj nový pokoj? Jak se tam líbí Haskii? Určitě tě nenechá chvíli na pokoji, ostatně jako vždy když někam jede. Rozhodně mi brzy napiš zpět, a nevynechej žádnou podrobnost. Jinak se zeptám tvé maminky a ta mi to všechno řekne.
Moc vás dvě všichni pozdravujeme a ať se ti tam líbí. Jednou přijedeme na návštěvu a ty mě tam provedeš.
Měj se hezky Abi.

Odepsala jsem babičce, co všechno jsem dělala za ty poslední dny i to co všechno vyváděla Haskia. Poté jsem si přečetla ještě ostatní emaily a také na ně odepsala.
Když jsem se šla sprchovat, vzpomněla jsem si, že jsem u Sam v pokoji nechala menší plátěnou tašku, na kterou jsem úplně zapomněla, když jsme hrály ty deskové hry.
Rychle jsem se osprchovala a zase se oblékla. Sešla jsem schody, mamka byla v obýváku a zrovna si četla nějaký časopis.
"Hele já zapomněla u Sam v pokoji tašku, tak si pro ni rychle vběhnu a za chvilku jsem zpátky," volala jsem na mamku a brala si klíčky ze stolku u dveří.
"Dobře, já si ještě dám něco k pití a pak půjdu spát. Zítra musím brzo do práce, máme ráno malou schůzi," s tím si mamka nalila ještě jednu skleničku bílého vína.
Vyběhla jsem ze dveří a šla jsem k Taylorově domu. Už jsem byla skoro u dveří, když se otevřely a Taylor vycházel ven, nesl ven pytel s odpadky a mojí tašku.
"Říkal jsem si, kdy se pro ni stavíš, před chvilkou si jí všimla Sam a máma mě stejně vyháněla ven vynést koše. Tak jsem si řekl, že bych ti jí odnesl," říkal Taylor a podával mi ji.
"Moc ti děkuji. Tu tašku jsem dostala od pár přátel jako upomínku na náš první závod. Moc pro mě znamená. Děkuji," řekla jsem a otočila se k odchodu.
Rychle jsme si ještě zamávali a já šla zpátky domů.
Doma mamka byla ještě na pohovce a stále si ještě četla. Byla jsem ospalá, tak jsem si šla lehnout. Převlékla jsem se do pyžama a lehla si na postel. Spánek se mého těla zmocnil nečekaně rychle.

Zdál se mi sen. Byl takový hodně neobvyklý, většinou když se mi něco zdálo, tak to byly moje vzpomínky, které se mi tímto připomněly. Tenhle sen byl, ale tolik odlišný od ostatních.
Byla jsem v lese na Aljašce, vedle mě byla Haskia a na druhé straně nějaké cizí kluk. Měl polodlouhé černé vlasy, skoro tak černé jako mám já, jen o pár odstínů světlejší. Měl čistě šedé oči a jeho oblečené zuřivě kontrastovalo. Přes černé kalhoty měl čistě bílou košili, kolem krku měl několik přívěsků. Ten kluk mě držel za ruku a něco mi povídal, ale já ho nedokázala slyšet. Slyšela jsem jiný zvuk. Bylo to vlčí vytí. Ten zvuk byl tak neskutečně nádherný a přitom smutný, až mi z toho bylo samotné smutno. Neznámý kluk mě chytil za obě ruce a naklonil se ke mně. Teď už jsem ho slyšela, ale slova mi přesto unikala. Poté jsem uslyšela další zvuky, jako bylo to vlčí vytí. Tyhle už ale nepatřili vlkovi, ale dalším živočišným druhům. Byl mezi nimi i nějaký pták, snad orel a zaslechla jsem i mořského savce jako je delfín. Ovšem, co by ale dělal delfín na Aljašce. Další smutné volání jsem už nerozeznala. Vidění v mém snu se změnilo. Už jsem konečně dokázala slyšet to, co mi celou tu dobu říkal.
"Jsi nejsilnější z nás, nejsilnější ze všech kmenů. Tvoje matka je přímý potomek našich bohů. Ty jsi její dcera a taky dcera Owena, našeho hlavního boha. Proto jsi tak silná jako nikdo jiný, Síla tvé matky a otce se do tebe vlila a spojila se. Nikdy dřív se to nestalo, ne v takovém rozsahu. Ty jsi naše Pandora, naše záchrana a naše jediná naděje," během toho co mi tohle říkal, se obličejem ke mně stále přibližoval. Nakonec mě políbil a tím můj sen skončil.

Probudila jsem se dosti zmatená. Jednak z toho snu, ale i z toho, jak reálný mi teď přišel. Na rtech jsem stále cítila jeho polibek, na pažích jeho dotek, jak mě držel u sebe. A hlavně, stále mi v uších zněla, jak jeho slova, tak i smutné volání zvířat.
Bylo mi trochu zle, jako bych včera něco špatného snědla nebo cvičila, více, než jsem zvyklá.
Šla jsem se osprchovat, když jsem vylezla z postele a mířila do koupelny, zakopla jsem trochu o Haskii. Ta se ihned vzbudila a vypadala, že si o mě dělá starosti. Bylo to jako bych dokázala vycítit, jak se o mě najednou strachuje, protože tohle bylo poprvé, co jsem si nevšimla, kde spí a nechtě o ní zavadila. Nikdy dřív se mi to nestalo, ani to, že bych od ní něco vycítila.
Došla jsem do koupelny a dala si sprchu. Potom co jsem vyšla, jsem sešla do kuchyně. Mamka už tam stála a všimla si, že nevypadám zrovna nejlépe.
"Je ti špatně?" ptala se a přitom mi začala prohlížet obličej, jako by z něj dokázala vyčíst co mi je.
"Není mi dobře, asi jsem snědla něco špatného, dám si jen čaj a půjdu si ještě asi lehnout," zapnula jsem rychlovarnou konvici na lince a nasypala si do sítka na čas sypaný zelený čaj od babičky.

"Asi by sis s tím měla vážně jít lehnout. Když ti bude hůř, zajdeme s tím k doktorovi. Já za chvilku půjdu do práce," pověděla mi, když jsem odcházela do svého pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama