Relikvie - 1.Kapitola (Část 2.)

Včera v 15:00 | Rose |  Relikvie
Obě dívky vyšly za ředitelem, pevně se držíc za ruce. Ředitel prošel chodbou s dubovým obložením a zmizel v jedněch z mnoha dveří.
"Docela by mě zajímalo, o co jde." prohodila Gal a vzápětí vešly za ním. Stály ve velké, kruhové místnosti bez oken, podlaha byla z vyleštěných parket a se stropem ji pojily vysoké sloupy. Kolem dokola stálo jedenáct podstavců.
Ředitel na ně znovu pohlédl. Jedna byla vyšší a tmavovlasá, Missi byla oproti Gal pravý opak, plavovlasá a menší. A tyhle dvě měly za životní poslání zachránit svět. Neuvěřitelné.
 

Relikvie - 1.Kapitola (Část 1.)

19. června 2017 v 15:00 | Rose |  Relikvie

1. kapitola- A co když je to pravda?
Probudilo ji nesnesitelné řvaní budíku. Cosi zamručela a zabořila hlavu zpátky do polštáře. Nesnášela ranní vstávání. Hlavně když bylo pět ráno.
"Gal, vstávej." uslyšela křičet svojí mámu.
Zvedla hlavu a zadívala se do tmy za oknem. Svojí mámu? Počkat- co dělala vzhůru v pět ráno?
Brunetka si promnula oči a hlasitě, na celý pokoj, zívla. Bylo jí jasné, že než se vykope z teplých a vyhřátých peřin, její máma už bude dávno v pokoji. A také že ano.
"Galanteio, koukej vstávat!" prohlásila, když stála mezi dveřmi a dívala se na to dlouhovlasé cosi, co mělo být její dcerou.
Gal zavrčela, nicméně se na ni podívala s úsměvem na rtech. "Vždyť už jdu. Proč jsi vlastně vzhůru takhle brzo?"
"Chceme se s tebou ještě rozloučit. Vždyť víš, že odlétáme. A ty musíš do práce."
"Já vím, mami, už jdu."
Se svými rodiči se rozloučila celkem rychle, pravdou bylo, že neměli moc času, letadlo jim odlétalo už za tři hodiny.
"Tak si to užijte." políbila je na tváře a spokojeně se dívala, jak odjížděli.
Chvilku ještě zasněně stála na verandě domu a pak sebou polekaně cukla. Aish... pekelně se zpozdila. Musela do práce. A pak do školy. Rodiče, ač jí milovali, jí nedávali kapesné a tak chodila vždycky před školou a po škole do práce. Těžký to život studentky. S úšklebkem na tváři si stáhla dlouhé vlasy do culíku. Byl čas jít.

Relikvie - Prolog

12. června 2017 v 14:35 | Rose |  Relikvie
Toto je příběh mojí kamarádky, která má přezdívku Rose. Ráda by znala váš názor na její příběh a tak mě požádala o jeho vydání na svém blogu. Doufám, že si tento příběh užijete a za komentáře budeme vděčné obě. -Mannaz
 


Anděl s černými křídly - 1.Kapitola

20. září 2016 v 21:03 | Mannaz |  Anděl s černými křídly
Vím, že už jsem se jednou omlouvala za moji nepřítomnost. Jsem teďko ve druháku na univerzitě. Snažím se tam zuby nehty udržet. Budu se snažit aspoň trochu psát aby tu měsíčně něco přibylo a nestálo to tu ladem. Tak já se přestanu vykecávat a Vy si můžete počíst další dílek co jsem nedávno napsala.

Zavři oči a věř

10. května 2016 v 13:06 | Mannaz |  Téma týdne
Městem se prohnal vítr. Ulice byly liduprázdné, také aby ne, když byla noc. Na nebi bylo tolik hvězd, že se ani nedali spočítat. Byla dokonce vidět i mléčná dráha, tak zvláštní na kraji velkého města. Seděl jsem na kraji srázu, který byl před naším domem. Cítil jsem chladný vítr ve svých vlasech a na svých tvářích. Vpomínal jsem na svou mamku, která zemřela před několika lety.
Milovala tyhle noci. Noci kdy se svět, jak ho známe, prolínal ještě s jedním. S tajemným světem, kde všechno bylo možné. Kde přebývali jiné bytosti. Mohli jste tam natrefit třeba na draka nebo na kentaura. Na všechny bájné a mýtické tvory, na které si jen vzpomenete. Ten svět byl jejich. Byly tam před námi schovaní.

Omluva

21. prosince 2015 v 23:33 | Mannaz |  Oznámení
Omlouvám se, že jsem tu už tři měsíce nebyla. Mám rozbitý exterňák a tím pádem se nedostanu k příběhům. Uvidím jestli se to dá opravit a pokud ne tak to co jsem měla předepsaný budu muset napsat znova tak prosím o strpení.
Mám vás všechny moc ráda a ještě jednou se omlouvám.

Emoce a jiné nesmysly

7. srpna 2015 v 3:47 | Mannaz |  Téma týdne
Emoce.
Jak silné slovo. Jaká síla se v něm ukrývá, a přesto dokáže být prázdné. Jak jen je to možné.

Prolog

30. května 2015 v 14:37 | Mannaz |  Serena - příběh zabijáka
Zdravím lidičky. Vím moc dlouho jsem se tu neukázala. *(doufám že mě za to nezabijete :D ) Ale tak maturitu mám už za sebou a co je hlavní dala jsem jí. Takže krom brigády, práce na bytě u babi, mám v plánu začít konečně už pořádně psát a taky jsem něco dávat. Ještě jednou se moc omlouvám a tady je malá ochutnávka jednoho dalšího příběhu. Je to sice jen kousek ale tak snad se bude líbil. A kdybyste komentovali byla bych více než ráda, ale nenutím vás :D. PS: lepší obrázek jsem nenašla, přesto budu hledat dál.

Never Let You Go

8. dubna 2015 v 15:53 | Mannaz |  Kratší povídky a básně
Tohle jsem psala jako školní slohovku. Téma znělo "Odříkaného chleba největší krajíc." Má to znamenat, že nevíme co máme dokuď to neztratíme. Tak snad jsem se ztrefila. doufám, že i vám se to bude jako mojí učitelce líbit. Rozhodně si u maturity vyberu vyprávění (pokud teda bude rozumný zadání :-D).

Vampýří prokletí - 2. Kapitola

24. února 2015 v 5:58 | Mannaz |  Vampýří prokletí
Konečně jsem to dopsala. Snad se na mě nebudete zlobit, že to tak trvalo. Měla jsem v podlední době potíže s notasem. Vypadalo to že mi umřel adaptér. Avšak se ještě vzchopil (doufám, že mu to zůstane aspon až do maturity). Takže vám to konečně můžu sem hodit ať máte co číst. Tak já se už nebudu vykecávat a užijte si kapitolu.


Kam dál